Semena bylin i různé druhy koření byly objeveny v hrobkách egyptských faraonů a najdeme je i na papyrech s recepty pokrmů s anýzem, tymiánem, skořicí, hořčičným semínkem, šafránem a koriandrem. Aromatické směsi se těšily udatných perských šáhů stejně jako u dvora carského. Dá se říci, že kuchyně našich předků leckdy bývala pikantnější a voňavější, nežli je tomu dnes. Proč ale přetrvává zájem o bylinky a koření stále a dodnes u všech národů světa bez výjimky?
Proč si jich vážíme

Voní, chutnají, léčí
Anýz – jehož pravlastí je východní Středomoří (Řecko, Egypt, Malá Asie), se vyznačuje svěží vůní a nasládlou chutí. Přidává se ke sladkým jídlům, do mléčných polévek a kaší, do kompotů (jablečného, švestkového a hruškového), neobejde se bez něj vánoční pečivo a perník, šmrnc dodá naložené či vařené červené řepě a zelí, používá se při výrobě likérů, parfémů, ústních vod apod. A staří Římané o něm psali, že „pomáhá při kašli a žaludečních potížích, dává dechu vůni, obličeji mladistvý vzhled a zahání těžké sny“.Badyán - svou vůní je příbuzný s anýzovitými rostlinami, ale jeho vůně je silnější a těžší. Připomíná hnědé hvězdičky, uvnitř kterých jsou malá zrníčka. Je to plod stále zeleného stromu magnolie a roste hlavně v jihovýchodní Asii. Sklízet se může až ze stromů starších 15 let, a to 3x do roka. Je to výrazné koření, sladké a zároveň mírně pálivé. Přidává se do pudinků, pečiva, ovocných polévek, kompotů (švestkového, hruškového a jablečného) – ale vždy s mírou!
Bazalka - do Evropy přišla z tropických oblastí Asie a Afriky. Používá se čerstvá, sušená i zmražená. Jako jednoletou ji můžeme pěstovat i v květníku. Má charakteristickou chuť a vůni, bez níž se italská kuchyně prostě neobejde. Právě tak prospěje i játrovým knedlíčkům, bílým omáčkám, fazolím, špenátu, bylinkovému tvarohu apod. Několik snítek bazalky v láhvi octa – a hned máme báječné dochucovadlo! Povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení, pomáhá při nadýmání a při chorobách dolních cest močových.

Kardamom — putoval přes Kalkatu na Blízký východ a pak přes Středozemí až k nám. Je to prastaré a tak trochu tajuplné koření, které se používalo také v orientální medicíně (povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje žaludek, stimuluje trávení). Přidává se do moučníků, kompotů, ovocných rosolů, ale také do vývarů, sekaných mas, ke skopovému a k drůbeži.
Koriandr – jeho domovem jsou oblasti Středozemního moře, zmínky o něm najdeme už v sanskrtu i ve Starém zákoně, ctili ho staří Římané i Řekové. Hodí se do jídel zeleninových, masových a drůbežích stejně jako do mléčných polévek. Přidává se do některých piva a chleba, uplatní se u vánočního pečiva, červené řepy, nádivek, ale i v uzeninách. Používají se jak světlé hnědé kulovité plody, tak čerstvé zelené listy. Má povzbuzující účinek na činnost střev a žaludku, působí proti nadýmání a křečím, utišuje žaludeční nevolnost.

Co od nás žádají
- Koření přidáváme do pokrmů 2-10 minut před dokončením. Celé druhy (např. zrnka pepře dáváme dříve a mleté později.
- Zelené bylinky a natě krájíme na podložce z porcelánu, sklokeramiky apod., ne ze dřeva, které vstřebá veškeré aroma i chuť.
- Mletá paprika nesnáší světlo, ani horký tuk – hořkne a ztrácí barvu. Do jídla ji proto přidáváme až na závěr, rozmíchanou v troše vody nebo mléka.
No a na závěr vám přeji šťastnou ruku při výběru toho správného koření při přípravě různých pochutin a specialit.
Valaska - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz