Dusičnany, dusitany a jejich maximální dávky
I přes nepříliš hezky znějící úvod ovšem hned musíme dodat – špenát a mangoldu není v žádném případě nutné zcela vyloučit z jídelníčku. Jen bychom to zkrátka s jejich konzumací neměli přehánět. Je také namístě podotknout, že dusičnany se používají jako hnojivo takřka odnepaměti. Jsou považovány za vysoce účinné především proto, že rostlinám umožňují snadnější syntézu bílkovin a tím tedy rychlejší růst. Jenže pokud se množství dusičnanů zvýší, rostlina je nestačí využít a nahromadí si je do listů – právě do těch listů, které se pak dostanou na náš stůl a které mnohdy konzumujeme bez jakékoli tepelné úpravy.
Dusičnany samy o sobě vlastně tělu neškodí. Ovšem jak již bylo řečeno na začátku, může dojít k jejich přeměně na dusitany – obvykle to bývá kolem 6 % z celkového přijatého množství. A dusitany naopak mohou napáchat v organismu skutečné škody. Pokud se totiž navážou na krevní barvivo (hemoglobin), mohou snížit příjem kyslíku a následkem nedostatečného okysličení krve může dojít k cyanóze. Ta se projevuje modrým až modrofialovým zbarvením kůže a zejména u malých dětí může mít rozsáhlé negativní následky.
Odkud pochází špenát?
Špenát pochácí z původně plané rostliny a vypěstovali ho v oblasti Íránu a Afghánistánu. Do Evropy ho přivezli Španělé, ale na polích jsme ho začali pěstovat až ve 14. století. V evropských zemích si získal špenát velkou oblibu a to hlavně své výborné chuti a vysoké výživové hodnotě. Obsahuje vitamín A, E,K, vápník, fosfor, draslík a bílkoviny.
Odkud pochází mangold?
Mangold pochází z Dalmácie a je velmi podobný špenátu. Je o něco větší než špenát a listy jsou tužší s řapíky. Obsahuje provitamín A, vitamín B a C, draslík, hořčík, fosfor, železo a vápník. Využití je velmi podobné jako u špenátu, můžete ho využít do salátů, polévek nebo omáček.
Čtěte také:
Co jíst, když chcete stárnout pomaleji?
Jsou antioxidanty lidskému zdraví prospěšné?