Někomu nejvíce chutná čerstvě upečený se studeným máslem. Jiný ho rád zapíjí horkým čajem. A někdo si ho nejraději obloží šunkou a sýrem nebo namaže džemem. Řeč je o rohlíku, pečivu, které se zabydlelo snad v každé české rodině.
Historie rohlíků sahá hluboko do minulosti, kdy se staly symbolem inovace v pekařství. Jeden z nejzajímavějších příběhů pochází z období napoleonských válek. Legenda praví, že rohlík byl poprvé upečen v Rakousku na oslavu vítězství nad tureckou armádou. Jeho tvar připomínající půlměsíc měl symbolizovat porážku Osmanské říše. Avšak historické záznamy naznačují, že rohlíky byly ve střední Evropě pečeny již mnohem dříve – údajně se objevovaly jako velikonoční pečivo v klášterech již od 10. století.
V dnešní době rozlišujeme několik druhů rohlíků.
Rohlíky strojové jsou vyráběny pomocí moderní technologie, která jim zajišťuje konzistentní kvalitu a tvar. Obsahují 4 % tuku, což je činí lehčí alternativou pro každodenní konzumaci.
Ručně vyráběné rohlíky jsou charakteristické svou variabilitou, pokud jde o tvar a svinování. Každý kus je unikátní, což odráží dovednost a tradici ručního zpracování pečiva.
Pivní rohlíky obsahují více tuku a jsou typicky úzké. Jejich příprava může zahrnovat přidání sladu, což jim dodává výraznější aroma a bohatou chuť, jež se skvěle hodí k pivu a dalším nápojům.
Existují i lokální rohlíky, například karlovarské. Ty jsou známé vysokým obsahem tuku – až 20 %. Před pečením i po něm se potírají sádlem nebo olejem, což jim dodává lahodnou křupavost a bohatou chuť.
Velmi populární jsou také housky. I když jsou samostatnou kategorií pečiva, lze je připravovat z rohlíkového těsta, což vytváří zajímavé spojení oblíbených chutí.
Rohlíky dnes zůstávají nedílnou součástí české gastronomie a jejich rozmanitost je důkazem neustálého vývoje pekařského řemesla. Bez ohledu na to, jaký druh preferujete, rohlík vždy nabídne kousek historie a tradiční chuti v každém soustě.
Zdroj, foto: Svaz pekařů a cukrářů ČR