Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 03.12. 2024
Dnes má svátek Svatoslav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Moje první Vánoce v cizině

30. 12. 2014 | Vaše příběhy
Před mnoha léty, když jsem chodila do osmé třídy, jsem prožila nevšední vánoční svátky -   a to v cizině. Můj tatínek byl rok předtím uznán plně invalidním kvůli velmi vysokému tlaku a přestože nikdy nebyl členem žádné partaje, tak tehdy - kupodivu - byla jeho žádost o výjezdní doložku pro něho i pro mne vyřízena kladně. Tatínek byl totiž pozván svým kamarádem z dob druhé světové války ke strávení vánočních prázdnin do Francie, malé rybářské vesničky nedaleko města Cherbourg, kde tehdy oba působili jako tlumočníci mezi německými zajatci a francouzským odbojem.

Oba pocházeli z Polska a dezertovali z německé armády a protože znali plynně polsky, česky, německy, anglicky i francouzsky, byli pro Francouze velkým přínosem. Tatínkův kamarád Piotr nám poslal „zvací dopis“ s tím, že veškeré výlohy bude hradit on, takže nás „soudruzi“ pustili. Pamatuji si mlhavě, že cestování to bylo velmi dlouhé, nejdříve mnoho hodin vlakem a pak autobusem, ale první můj pohled na moře odvál všechny útrapy do nenávratna. Jeho kamarád Piotr nebyl po válce ještě ženatý a zůstal tam, protože se zamiloval do půvabné francouzské dívky Monique a měli spolu dvě děti, chlapce Pierra a děvčátko se jmenovalo Danielle /proto mám taky dcery Danielu a Moniku/.

moje první vánoce v ciziněNázev té vesničky mi už vypadl z paměti, vím jen z tatínkova vyprávění, že přímo naproti za průlivem La Manche se „prý coby kamenem  dohodil“, nachází malý anglický ostrov Isle of Wight a dvě velká přístavní anglická města Portsmouth a Bournemouth, která hrála význačnou roli při Invazi spojenců v Normandii. Zdrželi jsme se v té přátelské rodině více než týden, domů jsme odjížděli až druhého ledna. Tehdy ještě nebyla tak silně rozšířena móda Santa Clausů, jen v anglických rodinách se drželi této tradice a dárky rozbalovali až 25. prosince ráno. V rodině Piotra se zase dodržovaly částečně české a částečně francouzské tradice. Pod krásně nazdobenou jedličkou se po štědrovečerní večeři objevily dárečky, které přinesl Petit Jesus  /malý Ježíšek/. Protože vesnička ležela přímo u moře, již tehdy se podávaly hlavně mořské pokrmy. Jako předkrm ústřice /ty jsem ani tehdy nechtěla ochutnat/, pak následovala krůta plněná kaštanovým pyré /la dinde de Noel/ s opečenými bramborami, losos na másle /to mi velmi chutnalo a mám ho ráda dodnes/. Dospělí pili dobré francouzské víno a my děti, jsme dostali velmi lahodnou ovocnou šťávu. A na závěr byla podávána ta jejich skvělá vánoční roláda - poleno. Dle tradice se dříve, když odcházely rodiny na mši svatou, /která se koná i večer a opakuje pak o půlnoci/ přiložilo do krbu velké poleno, aby bylo v domě teplo, až se všichni promrzlí vrátí domů. Od těch dob se již mnohé změnilo, v moderních bytech je teplo i bez krbu, ale tradice pečení tohoto „sladkého polena“ zůstala nadále.

Tatínek s kamarádem Piotrem vzpomínali na události kolem porážky wehrmachtu v Normandii, měli mezi svátky stále nač vzpomínat. /https://natura.baf.cz/natura/2000/7/20000705.html/ - kdy sice oba působili jako tlumočníci v Paříži, ale po ukončení celé této strašné válečné akce je potřebovali zrovna v Cherbourgu. Proto se tam pak Piotr usadil s dívkou Monique, která pracovala v polním lazaretu. My děti jsme s paní Monique prošli celou vesnicí, navštívili jsme další známé rodiny, kde se hovořilo, polsky, německy nebo česky a s oběma tatínky jsme se byli podívat na pláže Utah Beach a Omaha Beach. Teprve mnohem později jsem si přečetla podrobněji o té hrůze, která se při vylodění spojeneckých vojsk odehrávala a po příjezdu domů jsem se začala učit francouzsky. Bohužel mi mé nadšení vydrželo pouhý jeden rok, nastalo studium na ekonomické škole + mimoškolní němčina +lehká atletika a vše najednou jsem nezvládala. Maminka byla v té době již v invalidním důchodu a doma bylo práce taky dost. Ovšem na tyhle výjimečné a překrásné Vánoce jsem vždy ráda vzpomínala. Pár let jsme si se stejně starou Danielle ještě dopisovaly, ale pak jsme se obě vdaly a ona se jen dozvěděla, jaká jména jsem dala svým dcerám a že brzy zemřel tragicky můj manžel. Pak jsem byla nucena se několikráte stěhovat a dopisování přestalo. Ovšem hezké vzpomínky mi zůstaly po celý život! 

MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu čtenářky


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Jako vždy krásně napsané a čtivé, já mořské potvory jím, jen škeble moc nemusím
Obrázek uživatelky
profil
hezký článek, ale mořské "potvory" také nejím.Smajlík
SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pěkně napsané, máš nač vzpomínat a můžeš porovnat slavení vánoc tehdy a nyní i když sama s hafánkem.
Obrázek uživatelky
profil
Krásně čtivý článek, ale mořské potvory by do mně asi nikdo nedostal - protiví se mi
Obrázek uživatelky
profil
moc hezký článek a barvitě popsaný dojemný příběh o tatínkovi Smajlík a pobavila jsi mě s těmi ústřicemi Smajlík když jsem já poprvé uviděla krevetu na talíři tak jsem utekla Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles