Nejsem nemocná, můžeme na advent do Prahy

Pokud si nějaký výlet naplánuji a mám ho schválený od přítele, který veškerou cestu musí odřídit, beru dohodnutý termín jako závaznou věc. Stane se, že se přihodí něco důležitého, co veškerý plán zhatí, ale i za cenu ústupků se snažím svůj plán dotáhnout do konce. To se týká i tohoto příběhu.

Vše začalo úplně nevinně. Pár dní před cestou padlo konečné rozhodnutí, že naplánovaný výlet uskutečníme na stříbrnou neděli. Propočítávala jsem, kolik by vyšly výdaje na vlak a dostala jsem se na cenu za několik set. To je opravdu hodně. Tuto zprávu jsem si nenechala pro sebe a rovnou se zeptala, jestli bychom nemohli jet autem, že by to bylo určitě levnější. Bez rozmýšlení jsem dostala za pravdu. To je báječné. Nemusíme tak v zimě jít kilometr na vlak a čekat na nádraží, i když podle předpovědi měl být teplejší víkend. Takto sedneme do auta a hned jedeme.

Do odjezdu zbývalo pár dní a tak jsem brala vše automaticky. Nemůže se nic stát, vše bude v nejlepším pořádku. To jsem netušila, jak jsem se opět spletla, ale tentokrát mnohem hůř. To, že mám alergii na mamčinýho kocoura, kterého jsem jim sama domluvila, je už samozřejmost, stejně tak moje astma, které je toho vše důsledek. Dva dny před odjezdem jsme však měli s rodiči naplánovanou zabijačku. Každé ráno si beru prášek na alergii, nebylo tomu jinak ani v pátek.

můžeme do Prahy Jelikož jsem zároveň musela jet do okresního města vzdáleného 15 km autobusem s návratem před polednem kvůli ozařování loktů, domluvili jsme se, že přijdu pomáhat až potom. Autobus mi neujel, rychle jsem do sebe nasoukala zbylý ohřátý langoš, který jsme měli předešlý den k večeři a spěchala jsem k rodičům. Já, bratr i naši jsme měli každý půl prasete. Pomáhala jsem balit maso do sáčků, občas jsem si nezapomněla sebrat symboly z klikačky a vše bylo fajn. Teda skoro. Do 15 minut od příchodu se mi začaly projevovat příznaky alergie jako je rýma, kašel a kýchání. Taťka jen prohlásil: „Hele, už ji to zase bere.“

V tu chvíli jsem nahlas zavzpomínala, jak mi právě tato alergie zničila Silvestra. Nedočkala jsem se ani půlnoci a musela jít k sobě domů, jinak bych mohla skončit na pohotovosti. Tak silné příznaky někdy mám, aniž bych se kocoura dotkla.

Po chvíli přišly děti ze školy a o něco později přítel, který byl po noční směně. Když už jsem měla kapesník celý mokrý, byl už večer a přesto, že jsem si vzala další prášek na utlumení příznaků, mamka nás všechny poslala domů. V sobotu jsem prvně uvařila houskové knedlíky a k poledni opět vyrazila s dětmi k rodičům. Tentokrát jsem měla krájet sádlo. Jenže po hodině a půl jsem měla takovou rýmu, že mi kapala z nosu a kašel s kýcháním bylo čím dál častější. Na to se mamka nemohla dívat, poslala mne s dětmi domů s tím, ať k nim pošlu přítele a za 3 hodinky bude hotovo. S kocourem se opravdu nemazlím, jen někdy ho pohladím. Tentokrát jsem ho aspoň chvíli drbala za uchem a pod bradou. Natolik byl spokojený, že se ani nehnul. Odůvodnila jsem to jednoduše. Když už vypadám, jak vypadám, aspoň si Mikeše, jak se kocour jmenuje, užiji. Venku jsem byla vděčná za čerstvý vzduch a snažila se do plic dát co největší dávky kyslíku. Měla jsem štěstí, že mi nenatékaly i oči, dbala jsem na pořádné umytí rukou a na vyhnutí okolo očí. Doma jsem si vzala prášek na alergii a ještě jsem si dýchla kortikoidu, bouřilo se mi astma projevem pískáním z průdušek.

Přišel večer a konečně jsem mohla připravovat vše na výlet. Našla jsem si GPS i obchodů, kde jsem potřebovala nakoupit a nezapomněla jsem ani na nejlevnější benzín. Můj zdravotní stav se nelepšil, ani nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost. Již několikrát mne takto alergie potrápila a vím, že příznaky jsou podobné chřipce. Akorát s tím rozdílem, že při chřipce bolí celé tělo. Mne nic nebolelo, jen jsem měla trochu zvýšenou teplotu, kterou jsem přikládala alergii.

Přišel čas spánku, a jelikož jsem neměla svůj lék na ucpaný nos, doufala jsem, že noc přečkám v pohodě. Přiblížila se druhá hodina ranní a já stále díky tekoucí rýmě nespala, i přesto, že jsem později našla nosní sprej už skoro došlý. Aby se ostatní vyspali, přesunula jsem se i s notebookem do kuchyně. Byla mi zima a nemohla jsem dýchat nosem. Na pyžamo jsem oblékla mikinu a tepláky a v bundě jsem se šla projít ven. Krásně se mi dýchalo, nos se mi uvolnil, ale dlouho jsem nevydržela. Dala se do mne zimnice. Tu jsem přičítala z probdělé noci. Teplota mi vyskočila na 38°C a tak jsem přemýšlela, jak usnout. Když by se mi to podařilo, zimnice by zmizela. Jediný reálný nápad byl spát v sedu. Tak, jak jsem byla oblečená venku, jsem se ještě zabalila do teplé deky, vzala si paralen a usnula jsem opřená o židli a o stoupačky. Topení jsem měla naplno, ale moc nehřálo. Vydržela jsem spát hodinu a půl a bylo mi opravdu o mnoho lépe. Už jsem měla pouze zvýšenou teplotu. Do zazvonění budíku, který jsem si nastavila na čtvrtou hodinu, ještě nějaký čas zbýval. Nebylo mi dobře a tak jsem byla ráda, že vlasy stačí jen nalakovat bez mytí, protože jsem je měla umyté z předešlého dne. Pořád dokola jsem si říkala, že pouze trpím následky alergie, že nemocná nejsem. Myšlenky, že bych mohla mít např. chřipku, jsem raději zavrhla. Nemohla jsem se dočkat, až sednu do auta, zatopí se a já spokojeně usnu.

Během jízdy jsem se vyspala skutečně lépe než doma. Od nás dálnice do Prahy je v daleko lepším stavu než Brno a tak jsem usnula téměř hned po nájezdu na ni. Spalo se mi tak dobře, že jsem se probudila až před Prahou téměř před obchodem. Tady jsem však sehnala pouze mléko na pudinky, kaše a dětem na přípravu kakaa. Jelikož jsem tu nesehnala brusle, dojeli jsme natankovat a doufala jsem, že v dalším obchodě budu mít štěstí. Podařilo se, jenže až doma jsem si prohlédla účtenku, na které jsem zjistila, že mi naúčtovali o 100 Kč více, než bylo na vývěsce.

Náš cíl se nacházel na výstavišti. Odtud jsme se vypravili na metro. Věděla jsem dopředu, kolik zastávek pojedeme i přibližný čas jízdy a tak nám stačily půlhodinové jízdenky. Prvně jsme se podívali za plyšovými soby. Původně jsem chtěla navštívit více míst, ale než jsme se vydali znovu na metro, které nás dovezlo na Václavské náměstí, jsem ze svého seznamu jako první vyškrtla návštěvu kapucínského kostela u Lorety, s návštěvou hradu a malostranského náměstí s trhy.

Po výstupu z metra nás čekalo nemilé překvapení - pršelo. V duchu jsem klela, jakou máme opět smůlu. Jelikož děti chtěly najít pod stromečkem spoustu hraček a mezi nimi i igráčky, tak jsem se pro jednoho s hasičským autem stavila do knihkupectví. Objednávku jsem si učinila online a tak jsem dostala slevu. Když jsem viděla, jak je knihkupectví veliké, přítele s dětmi jsem poslala na prohlídku a šla vyzvednout hračku. Musela jsem myslet na děti, které jsou moc zvědavé, proto jsem nákup zabalila do igelitové tašky a vložila do batohu. Začalo mi být horko a musela jsem zbytek naší výpravy najít. To se mi nepodařilo. Nakonec jsem je našla před vchodem venku. Pršet nepřestalo, deštníky jsem zapomněla doma a tak jsme se tiskli ke zdi, kde bylo kolikrát i sucho. Potkali jsme i živé sochy. Nechala jsem se přemluvit a všechny u jedné z nich vyfotografovala. Já se pro změnu nechala vyfotografovat u vánočního stromu.

Původně jsem chtěla z náměstí odbočit kousek do jedné vánočně ozdobené pasáže, ale i tato zastávka se ze seznamu vyškrtla.

Poté jsme se vydali nejkratší cestou pro cestovní knihu. Cestou jsem si všimla cedule, která upozorňovala na výstavu betlémů. Při vyzvednutí knihy jsem se musela ozvat s tím, že má být na knihu 20 % sleva. Jelikož to činilo rovnou 100 Kč, nebyla to zanedbatelná částka.

Alternativní návrh místo zrušené Lorety byla cestou zpět návštěva betlémů v areálu kostela Panny Marie Sněžné. V tu chvíli jsem přestala věřit tomu, že mám pouze alergii. Bylo mi hůř, kašel mi namáhal průdušky a bylo mi tak nějak divně. Klášter s kostelem se nachází na Jungmannově náměstí nedaleko Václavského náměstí. Před ním se nachází Pomník Josefa Jungmanna. Výstava byla otevřená až do 7. ledna a vstupné bylo za dobrou cenu. Byly zde historické i současné betlémy - háčkované, bavlnkové, papírové, keramické, korálkové, vyřezávané, z dřevořezby, pytloviny, ovčí vlny, vosku, cínu, těsta, perníku, tlačený netradiční z gumiček a z hezky oblékaných figurek. Zaujal mne také betlém broušený na skle. Největší betlém byl zasklený a pocházel z Třeště. Dva nejdelší, vyřezávané a zároveň mechanicky pohyblivé betlémy, byly hned vedle sebe. Jeden neměl uvedené informace o místě, druhý pocházel z Roztok u Prahy. Hezké byly i vánoční ozdoby z Indie. Mimo českých betlémů zde byly betlémy i jiných, méně známých států. Prohlédli jsme si drobnosti, ozdoby a svícny.

Odtud stačilo projít tři ulice na Staroměstské náměstí. Vyšli jsme před orlojem a tentokrát 5 minut po celé. Dětem jsme vysvětlovali, jak se v okénkách objevují apoštolové, a bylo vidět, že je to mrzí. Trhy s perníkovou výzdobou byly moc hezké. Trhy zde potrvaly až do 6. ledna. Všechny stánky měly ze strany velké perníkové srdce a vyhlídku kromě svítící výzdoby zdobili obří perníkoví koníci. Za sochou Jana Husa vánoční pódium, které v tu chvíli bylo opuštěné. Samozřejmě jsem si nezapomněla prohlédnout nádherný vánoční strom, pod kterým je každý rok betlém. Za stromem jsme ještě navštívili zvířátka, která značila živý betlém a vyrazili jsme na nejbližší metro. Jednak jsme měli hlad a jednak jsem cítila, že mám nejspíš horečku. Zpáteční cestu jsem opět prospala.

V pondělí jsem měla vysokou teplotu, ošklivý dráždivý kašel a tak mne přítel poslal k doktorce. Když jsem čekala v čekárně, během telefonátu se sestrou ohledně ozařování loktů jsem zjistila, že si nestačím s dechem. To, že nemohu dýchat, si všimlo více lidí a poslali mne přímo do ambulance, i když jsem nebyla na řadě. Za to jsem později poděkovala. A jak to dopadlo s mou alergií? Hned při prvním hlubokém nádechu bylo jasné, že to není alergie. Odcházela jsem s pořádným zánětem průdušek s antibiotiky. Tak to jsem měla pěkné vyhlídky na Vánoce.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete