Příběh, který vám chci vyprávět, se stal před mnoha lety. Jako ve většině rodin i my máme rádi Vánoce a vše, co se s nimi váže. Dodržujeme téměř všechny adventní i vánoční zvyky. Adventní věnec svítí od prvního adventu, domácí cukroví a živý stromek jsou samozřejmostí. Mezi tradice patří i takzvaný plavací kapr.
Tak ho pojmenovala moje dcera, pro kterou kapr ve vaně byl vždy tou nejlepší aktrakcí, když byla malá. Zatímco já jsem patlala salát, Lucka chodila průběžně sledovat kapra do koupelny. Tajně mu tam nosila i kousky chleba a bylo marné jí vysvětlovat, že kapr ve vaně jíst nebude.
I když s plavacím kaprem jsou spojeny i nemalé útrapy v podobě věčně zacákané koupelny a problémy při koupání, tu radost jsem jí nemohla odepřít. Na Štědrý den dopoledne, kdy mělo dojít ke kapří zabíjačce, se odehrálo všechno jinak. Dcera trávila s kaprem téměř celé dopoledne a neustále se vyptávala, jak že to bude s tou rybou k večeři.
Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych ji zaměstnala něčím jiným. Byla to hrozná fuška a téměř nemožná. Když mi už došly nápady, rezignovala jsem. Oblékla jsem se a s hrůzou v očích, že mi zavřou, běžela do blízkého supermarketu a koupila kousky z půlky kapra.
Vítězoslavně jsem se vrátila domů a ukazovala dceři, co že to budeme mít k večeři. Z jejího pohledu a výrazu ve tváři mi bylo jasné, že to bylo přesně to, čeho chtěla dosáhnout. Plavací kapr s námi tenkrát přežil ne jenom Štědrý den, ale i Hod boží a na Štěpána jsme ho slavnostně odnesli a pustli na svobodu. Nevím, jestli to v tom špinavém Labi přežil, ale pro mě bylo důležité, že dcera byla šťastná. Rozhodně ten rok to byl určitě nejdéle žijící štědrovečerní kapr.
Autor:polakovar