V oddělení zeleniny, právě když jsem šla vážit vybranou zeleninu, mě lehce odstrčila starší paní, na váhu si dala svou zeleninu a mžourajíc na ikonky jednotlivých druhů mě poprosila, abych jí pomohla najít mandarinky, prý špatně vidí. I já jsem krátkozraká, proto používám brýle na blízko, musela jsem otevřít tašku a vyndat pouzdro s brýlemi. Abych nezdržovala onu dámu ani sebe, rychle jsem si nasadila brýle a pomohla jí najít na váze hledanou ikonku.
V ten okamžik do mě zezadu vrazil vozíkem nějaký muž. Váha byla v nejužším místě uličky, a tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozoronost. Paní poděkovala, já jsem dokončila svůj nákup a vydala se k pokladně. Jaké bylo

Policie sice přijela během několika minut, ale to bylo to jediné pozitivní. Odvezli mě na služebnu, kde jsme několik hodin sepisovali protokol a na rozloučenou mi sdělili, že mi moc nadějí nedávají, neboť podobných krádeží před Vánocemi mají nahlášeny desítky denně. Bez dokladů, bez peněz a bez nálady jsem se tedy vydala domů.
Bohužel, když jsem se mezi svátky vydala do svého bankovního ústavu, abych dala do pořádku svůj zablokovaný účet, zjistila jsem, že vlastně ani není co dát do pořádku, neboť na kontě nemám už nic. Doklady ani peněženka se pochopitelně nenašly, takže k dalším dlouhým hodinám stráveným na policii přibyly i nekonečné hodiny strávené na úřadech. Ani dnes nevěřím pesimistickému rčení, že každý dobrý skutek by měl být po zásluze potrestán, jen bych byla ráda, aby podobný předvánoční šok zažilo co možná nejméně z vás a abychom svou obezřetností zlodějům a zlodějíčkům, kteří by rádi zadarmo ke štěstí přišli, nedali v tom letošním
předvánočním shonu ani tu nejmenší šanci.
Autor:EsterLi