Napsala jsem vám již poměrně hodně příběhů, ovšem jejich aktérkou jsem byla buď já, nebo moje sestra. Tentokrát tomu tak nebude..., máte strach? Tak strach mít také nemusíte, jelikož moje neteřinka je ještě malá holčička, kterou teprve čekají školní povinnosti a můj švagr celou záležitost po svém pojal a nezbývalo mu nic jiného, než se s ní po svém vypořádat.
Krásné podzimní počasí, podzimní sluníčko, které stále hřálo. Švagr vyzvedl dceru, neteřinku moji, ve školce a jeli domů. Odpolední procházce mělo předcházet, a taky předcházelo pouze převlečení do hezkých teplých šatiček a nových podzimních botiček. Neteřinka si doma ještě snědla jogurtík, poté se však s velkým nadšením oblékla do šatiček a obula ty nové botičky. No, a mohli vyrazit na procházku, jen škoda, že pracující maminka nebyla s nimi. Neteřinka si to v nových, růžových botičkách vykračovala. Stále sledovala své krůčky, než....
Pár metrů před sebou viděla slimáka. V ten moment se jí vybavilo, jak s nimi prarodiče na zahradě bojují, jako s velkými škůdci...! Stačila jen zvolat a rozběhnout se, - se slovy: "Tati, to je ale slimák, podívej a ... dup!" Švagr, než vůbec stačil zareagovat, jelikož se mu v mysli určitě promítla nějaká z nevinných žen - vražedkyň, no, na nic, než vzít neteřinku do náruče a odnést ji domů se opravdu nezmohl.
Cestou jej doprovázela vůně slimáka, který si tak nevinně ležel uprostřed chodníku. Myslím, že není třeba psát více o životě slimáků, jelikož všichni moc dobře víte, s kým, či vlastně s čím, - moje neteřinka boj vyhrála, hlavně však to, kdo tento boj prohrál, jelikož švagrovi nezbývalo nic jiného, než dát tomu slimákovi "vale", a to pod notnou dávkou nejen vody a čisticích prostředků, jelikož vím, že kdyby měl, jak se říká "naproti" obchod s obuví, kde by tyto botičky mohl koupit, raději by zašel pro jiné...
Autor:Vikitorie