První sníh našeho pejska Reka

Blížily se Vánoce, sníh ještě dosud nenapadl. Docela jsme se obávali, jak tohle mokré a studivé přijme naše štěně Rek. Sníh nikdy před tím neviděl a překvapivě ani voda nebyla jeho velkou kamarádkou.

Jednou v noci se opravdu rozchumelilo, že nebylo možné ani otevřít vchodové dveře. Sněhu bylo opravdu požehnaně, proto než se pejsek mohl jít vyvenčit a poprvé se seznámit se sněhovou pokrývkou, bylo nutné sníh odhrnout.
Mysleli jsme, když jsme Rečka vypouštěli do sněhové nadílky, že se nám hned vrátí do domu, a že už nebude chtít vylézt. Nejdříve zkoumavě oťapkával studený sníh jako malé dítě, když sahá na něco, čemu nedůvěřuje, potom si šlápnul  i druhou packou a už byl ve sněhu celý. Nějak se mu ve sněhu zalíbilo. Už jsme v jeho tváři konečně mohli vidět jeho šťastný výraz, který nám ukazuje i po těch letech.

Rozhodně se mu nechtělo domů do tepla, na volání a lákání do teplého pelíšku vůbec neslyšel. Poskakoval ve sněhu jako malý uličník, který zanechává ve sněhu obrazce.

Když se nám pejska nedařilo odvolat do tepla, zkusili jsme na něho malou lest. A to takovou, že se schováme domů a necháme ho samotného. Rek nesnáší samotu a je zvyklý, že má pořád společnost. Jak tomu bylo tehdy? Myslíte si, že milý pejsek brečel a škrábal na dveře, aby si ho lidská rodina vzala domů? Kdepak! Reček odběhl, nebo spíš odskákal hromadou sněhu, která byla větší než samotné štěně, na zahradu a tam ve svém dovádění pokračoval. Nejdříve ochutnával sníh, který mu hned zachutnal, když už měl zmražené bříško, tak poskakoval v závějích jak zajíček.

Sledovali jsme jeho radovánky ve vyhřátém domě, ale štěně jsme neviděli, viděli jsme jen černou skvrnu s plandavými vlajícími uši v rytmu skoků a otevřenou tlamičku do jakéhosi psího úsměvu. Tento výraz našeho Reka nikdy nezapomenu a vždycky, když náš pes vítá nový první sníh, tak si na to vzpomenu.

Ale sněhové dovádění si vybralo i své úroky. Pejsek byl úplně rozmočený, když už byl dostatečně unavený, aby si odpočinul, než vyrazí na další objevování sněhu. I když jsme ho důkladně vysušili a nahřáli mu pelíšek, tak byl přece jen dost malý, aby se ubránil nachlazení, nastydnutí kloubů a následné návštěvě veterináře.

My jsme se do dalších let poučili, ale náš milovaný pejsek rozhodně ne. Sníh co sníh dovádí a dovádí, a my ho zaháníme po chvilce do tepla s ručníkem v ruce a zahříváme, aby se nám náš člen rodiny nenastydl, jako první zimu.