Jednou, byla ještě malá něco málo přes rok, bylo rozhodnuto, že pojedeme na houby. Jelo se vláčkem motoráčkem. Velice miluje jízdu. Cíl byl Babylon. Zrovna v tento den byla poslední směna paní výpravčí, co tam pracovala. Nikdy jsem zde nebyla, nádražíčko bylo malé, milé, čistě upravené. Ještě ručně zvedala bezpečnostní závoru. Mile nás přivítala i poradila, kam máme jít i za jak dlouho pojede vlak. Doopravdy velice příjemné místečko.

S takovým úlovkem jsem věru nepočítala. A naše malá běhala jak čiperka! Zatímco já funěla a kluci, no ti si vesele vykračovali směr nádraží. Tam si konečně naše mrška sedla, paní výpravčí jí přinesla misku s vodou, pohladila a pochválila, až ta blahem usnula. Do vlaku byla přenesena, jen se podívala, proč je buzena a spala dál. Cesta byla ale krátká. Já si myslela, bláhově, že ji poneseme domů, ale kdepak!
Oklepala se a už běžela zvesela dál. Kdo by si teď řekl, že bude spát, to ani náhodou. Jak se dostala doma na zahradu, už byla zase jak čiperka. Tu ji zaujal ptáček, tam motýl a někde brouček. Prostě nezmar. Naše lidská tlupa odpadla do jednoho. Ještě, že jsou na zahradě lehátka. Nuž jedno má i ona.
Tak toto je naše malá psí slečna Vesna.
Kašpárek - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz