Bylo mi maličkých kočiček líto, byly vykulené a očividně i hladové. Kvůli psíkovi jsem si je domů vzít nemohla, tak jsem jim aspoň přinesla nějakou šunku. Okamžitě ji zhltly. Druhý den jsem se šla opět za nimi podívat, ale už tam nebyly. Věřila jsem, že si je nějaký hodný člověk vzal domů a dál se jejich osudem nezabývala.
Po několika dnech se nám v domě něco rozbilo a nešlo topení. Přijeli opraváři. Museli otevřít právě tu místnost s oknem, kde se hřála koťátka. Po jejich odjezdu se na domovních dveřích objevil vzkaz: „Máte ve sklepě koťata!“ Běžela jsem okamžitě do sklepa a tam pod schody se ty dvě uličky krčily. Zřejmě z okna spadly do místnosti. Ještě že se to topení rozbilo, jinak by tam určitě umřely.
Muselo se jednat. Nakrmila jsem je a nechala je ještě jeden den pod schody, a doufala, že by si je někdo mohl vzít. Přece jen, v sedmipatrovém paneláku bydlí hodně lidí... Samozřejmě všem byl jejich osud zřejmě ukradený, tak jsme se večer s tátou a bráchou sebrali, popadli velkou krabici, koťátka odchytili a zavolali do útulku.
Trvalo asi hodinu, než si pro ně přijeli. Doufám, že si ti dva mrňousci brzy našli domov. Byli krásní, neváhala bych ani minutu, ale bohužel jsem si ani jedno nechat nemohla.
Taradorizp - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz