Obě ptáčata dostala čip a brala se jim krev na určení pohlaví. Samec musel být před zákrokem vyhnán do výběhu, protože mláďata neohroženě brání a je značně agresivní. Ptáčata naopak předstírala, že jsou mrtvá a po celou dobu ošetření ani nepípla. Toto chování je pro hadilovy charakteristické.
Pár hadilovů získala ZOO koncem roku 2002. Po karanténě byli umístěni do výběhu společně s menšími druhy antilop a později do vlastního zimoviště, které sousedí s výběhem žiraf. Hnízdní aktivitu začali projevovat již v roce 2005, kdy se pokoušeli o páření a začali se stavbou hnízda volně ve výběhu.

V roce 2009 bylo jedno vejce ze snůšky ponecháno ve hnízdě a z něj se 4. 6. 2009 vylíhlo mládě, o které se rodiče vzorně starali. V době, kdy již bylo mládě téměř před opuštěním hnízda, snesla samice další vejce, to bylo také odebráno do líhně a vráceno zpět do hnízda těsně před líhnutím. Druhé mládě se vylíhlo 19. 8. 2009, kdy již bylo první mládě přemístěno do jiné expozice. Jednalo se o první úspěšný odchov hadilova písaře v ČR. Oba dnes už dospělé hadilovy mohou návštěvníci vidět ve výběhu antilop sitatung. Třetí odchované mládě se vylíhlo 16. 6. 2010 a v letošním roce bylo přesunuto do jiné ZOO.
Hadilov písař (Sagittarius serpentarius) je druh afrického dravého ptáka. Rodové jméno je odvozeno od druhu potravy, kterou příležitostně loví, a tou jsou hadi. Druhový název souvisí s prodlouženými pery v týle sahajícími až na krk a připomínajícími brka, která kdysi nosili písaři zastrčená za uchem. Dosahuje výšky až 150 cm při hmotnosti 2,5 – 4,5 kg, samec i samice jsou stejně zbarveni. Vyskytuje se téměř v celé Africe na jih od Sahary, kde obývá všechny travnaté pláně a savany v různých nadmořských výškách. Vedle hadů se živí hmyzem, např. sarančaty, a také často dalšími drobnými obratlovci. Velké hnízdo staví na solitérních stromech, většinou na akáciích. Snáší obvykle 1-3 bílá vejce, na nichž sedí 42-46 dní.