Nejpřekládanější český autor současnosti prožil tři a půl roku v terezínském ghettu. Jak tato zkušenost ovlivnila jeho život a tvorbu? Dozvíte se v pořadu 13. komnata Ivana Klímy, kterou připravili T. Voženílek, P. Klener a S. Oktábcová.

Ivan Klíma je český spisovatel a dramatik. Jeho žánrově pestrá díla – próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti – byla přeložena do devětadvaceti jazyků a vyšla ve třiatřiceti zemích. Jako autor a spisovatel neúnavně bojuje za krásu a čistotu českého jazyka. Vystudoval Filozofickou fakultu UK, pracoval jako redaktor časopisu Květy a v nakladatelství Československý spisovatel, působil jako zástupce šéfredaktora Literárních novin, později Literárních listů a Listů, byl členem Ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, přednášel jako hostující profesor na americké univerzitě.

V pořadu 13. komnata Ivana Klímy se dozvíte, že po svém návratu domů v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu, živil se dělnickými profesemi. V prosinci 1989 byl jedním ze zakladatelů Obce spisovatelů, poté předsedou českého centra PEN-klubu. Pravidelně přispívá sloupky a glosami do novin.

Přesto se mnoho neví o jeho dramatickém dětství a on se s několika lety strávenými blízko smrti v koncentračním táboře Terezín vyrovnává větou, „Židovský původ pro mne v životě nebyl nic určujícího.“ Narodil se v Praze, v židovské rodině, a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, odkud jen zázrakem nebyl poslán ?na východ?, jak se říkalo transportu tam, odkud už většinou nebylo návratu. Příčina jeho uniknutí smrti: byl synem vědeckého pracovníka v oboru silnoproudé elektroniky, což, jak se ukázalo, byl velmi potřebný vězeň pro Němci spravované terezínské ghetto. Ivanovi bylo 14 let, když skončila válka.

Pořad 13. komnata Ivana Klímy prozradí, že v ghettu prožil dokonce první platonickou lásku, o níž napsal povídku Miriam. V jeho tvorbě se zřídka objevuje válka či holocaust, v jeho prózách i dramatech je však stále přítomné téma osamělosti, absurdity a ztráty lidství. Jak ho tří a půlletý pobyt v židovském ghettu ovlivnil? Jak desetiletý kluk tehdy vnímal realitu a jak na to vzpomíná? Sám o svém životě říká: ?Po koncentráku už VŠECHNO bylo lepší!!?

Raději než o všudypřítomné smrti a strachu vypráví o chvíli, kterou dvaaosmdesátiletý spisovatel dodnes považuje za nejsilnější zážitek v životě. V ten květnový den roku 1945 se otevřela brána, na niž tři a půl roku hleděl z okna, a překročil povalený plot, do té doby nepřekročitelný. Od té chvíle Ivan Klíma – nejpřekládanější současný žijící spisovatel, žije s filozofií „je jen život a smrt, všechno ostatní je malichernost.“