Legendární hokejista zažil stupně vítězů, výsluní i skandály. Po amputaci dolní končetiny se dokázal s protézou znovu postavit na nohy. Pořad 13. komnata Jaroslava Holíka připravili: A. Vebrová, Z. Burešová, J. Nekvasil a A. Derzsiová.

V letech 1961–1979 působil jako hráč armádního klubu Dukla Jihlava, za níž nastoupil k 602 utkáním a nasbíral 641 kanadských bodů. S legendárním klubem vybojoval sedm titulů mistra republiky. Další čtyři ligová prvenství později přidal jako trenér. Bratr Jiřího Holíka, Mistr světa v roce 1972, jako hlavní kouč přivedl dvakrát po sobě ke světovému titulu reprezentaci do 20 let. Patřil mezi kritiky komunistického režimu. V prosinci 2011 mu kvůli gangréně museli lékaři amputovat nohu pod kolenem. V březnu 2012 převzal v Praze od Českého klubu fair play Hlavní cenu za celoživotní postoj. O Jiřím a Jaroslavovi Holíkových byla napsána kniha - Bráchové. S manželkou Marií mají syna Roberta (bývalý hokejista) a dceru Andreu (hrávala tenis). Jaroslav je tchánem bývalého hokejisty Františka Musila.

V pořadu 13. komnata Jaroslava Holíka uvidíte, že byly doby, kdy byl hokej pro něj vším. Spolu s bratrem Jiřím tvořili slavný tandem. Na domácím MS 1972 získal zlato, ve stejném roce byl bronzový na olympiádě. Dneska už doma nemá na ty chvíle žádnou památku. Všechny medaile rozdal. V jeho šlépějích se vydal syn Robert, dvojnásobný držitel Stanley Cupu. Za reprezentaci do 20 let hraje i jeho vnuk David Musil. Na něj i další členy rodiny myslí nejvíc. Vždycky měl nálepku „tvrdého chlapa“. Byl tak vychovaný. I bývalí spoluhráči ho obdivovali pro jeho vůli a nezlomnou povahu, dokázal hrát i se zlomeným žebrem.

Možná i proto prožíval skandál, který se kolem něj před deseti lety rozvířil, s obdivuhodným klidem, i když mu hrozilo pět let vězení. Případ byl uzavřen předloni s tím, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu. Nejtěžší zkouška na něj ale teprve čekala. V prosinci 2011 přišel o část nohy pod kolenem kvůli gangréně. V pořadu 13. komnata Jaroslava Holíka uvidíte, že byl postaven před hotovou věc: buď do tří dnů amputace, nebo do týdne zemře. I přes komplikace prohlásil pár měsíců poté: „Budu bojovat. Nechám si udělat protézu, tak snad aspoň budu chodit!“ I přes jeho odhodlání ho však občas přepadaly černé myšlenky. Vždycky ho vrátila do života rodina. K 70. narozeninám dostal protézu a zkouší opět chodit. Jaké to je, postavit se znovu „na nohy“?