Známá rozhlasová reportérka a spisovatelka dokázala traumata z dětství bez rodinného zázemí přetavit v řadu poutavých knih. Pořad 13. komnata Pavly Jazairiové připravili: J. Horská, M. Šnábl, J. Krejčík a Z. Zemanová

Pavla Jazairiová, známá rozhlasová reportérka, spisovatelka a cestovatelka, cítila už od narození neukotvenost a nestálost. Narodila se v roce 1945 ve francouzském Munsteru české matce a holandskému otci. Maminka musela za války přerušit studia medicíny a univerzitu dokončila ve Francii. Pavly dětství nepatřilo k těm, na které se vzpomíná s láskou. Rodina pro ni nic neznamenala, neposkytovala jí řád. Například nedostudovala ani jednu třídu základní školy v jedné zemi.

Chvíli žila ve Francii, chvíli v Čechách. V pořadu 13. komnata Pavly Jazairiové vzpomíná, jak čekávala na nádraží s dědou, matka odjížděla do Francie, Pavla zůstávala u babičky a dědy. Stála a držela se maminky za kožich. Ten dotek si pamatuje do dneška. Ten hebký pocit na dlani a to náhlé nic, prázdno. Maminka nastoupila do vlaku, už necítila její přítomnost, ani hebký dotyk kožichu, který se zhmotnil do toho okamžiku.

V pořadu 13. komnata Pavly Jazairiové se dozvíte, že ani babička jí neposkytovala láskyplnou náruč. Dospívající Pavla rebelovala, měla ve škole kázeňské a prospěchové potíže. Zlomem v jejím životě bylo gymnázium, kde se skamarádila s Annou, dcerou spisovatelky Lenky Reinerové. Zde získala druhou rodinu, která jí poskytla naprosto jiný pohled na historii i současnost.

Také díky Anně se začala pohybovat v prostředí pražské intelektuální smetánky. Se svou dokonalou francouzštinou se dostala k rozhovoru s J. P. Sartrem, kde tlumočila. Pak nastoupila do Českého rozhlasu jako sekretářka francouzské sekce, později sama začala připravovat rozhovory a vymýšlela pořady. Při jedné reportáži se seznámila se svým prvním manželem Mufidem Jazairim, Iráčanem, který u nás studoval žurnalistiku. S ním má dva syny, Nisana a Martina. Pro Pavlu začala být čím dál tím důležitější práce. Cestovala, chtěla zprostředkovat lidem to, co na cestách poznávala a stále poznává, především kontrasty světa, sociální a rasová nespravedlnost.

Dnes žije ve skromných podmínkách v severních Čechách; ví, že ke spokojenosti stačí velmi málo. Píše svoji třináctou knihu. Je autorkou mnoha poutavých cestopisů. O matku, od které celý život marně čekala něhu a pochopení, se starala, do konce života. Odpustila jí, ale až po psychoanalýze. Bez té by nikdy nedošla ke smíření.