Aztécká tradice v našich domovech

Vánoční hvězda se stala nepostradatelným symbolem zimních svátků. Její symbolika je ale mnohem starší. Původně se jmenovala cuetlaxochitl a doprovázela Aztéky při krvavých obřadních rituálech. Byla tak oblíbená, že ji později jezuité museli chtě nechtě povolit místním obyvatelům jako symbol Vánoc.

Nikoho asi nepřekvapí, že původním domovem pryšce euphorbia pulcherrima alias vánoční hvězdy jsou teplé oblasti Mexika. Neblaze proslulým Aztékům připomínala mnohé, jen ne klid a mír vánočních svátků. Její jméno cuetlaxochitllze lze přeložit jako "květina kůže." To proto, že červená barva listenů připomínala lidem čerstvě staženou kůži - bohužel nejen zvířat.

Pokud se tyto obřady odehrávaly v prosinci nebo lednu, byla u nich cuetlaxochitl samozřejmě přítomna. Po zbytek roku, kdy neměla své červené zbarvení, se její šťáva alespoň přimíchávala do rituálního barviva, kterým se při obřadu potíraly tváře. Aztéčtí léčitelé ji také používali jako velmi účinný lék proti horeččce.

Po pádu aztécké říše se na původní symboliku pulcherrimy částečně zapomnělo, ale květina jako taková byla oblíbená pořád stejně. Křesťanští misionáři si všimli, že tato květina rozkvétá pravidelně okolo Štědrého dne. Pojmenovali ji tedy Noche Buena, což ve španělštině znamená štědrá nebo svatá noc. Jezuité šli ještě dál a ve snaze naklonit si místní obyvatelstvo, začali vánoční hvězdu nosit na sváteční mše.

Své další jméno poinsettia dostala rostlina až v 19. století. Tehdy si totiž americký velvyslanec Joel Poinsett všiml na svých cestách po mexiku neobvyklého stromu, který se vybarvoval rudě vždy téměř přesně na Štědrý den. Ano, opravdu stromu, protože vánoční hvězda může ve své domovině dorůst až čtyř metrů výšky. Nadšený Joel si rostlinu odvezl s sebou do Kalifornie, kde se záhy stala velmi oblíbenou a rozšířila se tak do všech koutů světa. V Kalifornii na Joela Poinsetta dodnes vzpomínají vždy 12. prosince na tzv. Den vánoční hvězdy.

Málokoho by nejspíš napadlo, že historie vánoční hvězdy může být takto hrůzostrašná. A podobnost její barvy s barvou krve je bohužel více než nápadná. Naštěstí dnes existují i kultivary s bíle, žlutě nebo oranžově zbarvenými listeny, které na původní symboliku neodkazují ani v nejmenším.