Babí léto na Slovácku

Krásné počasí mi trošku napomohlo s názvem a tématem tohoto článečku. Vyrazili jsme totiž včera na kole na houby do obce Salaš. Možná namítnete, že vás zvu na cyklovýlet, a za pár dnů bude zima. Ale byla to tak krásná projížďka, že mi to nedalo.

Vyjeli jsme z Uherského Hradiště po Moravské vinné cyklostezce od přístaviště. Salaš je obec asi 11 km od Uh. Hradiště a já tam na houby a procházky do lesa začala jezdit s dětmi, nejprve autobusem a když dorůstaly, i na kolech. Už tam jezdím více jak 30 let. Projeli jsme  Starým Městem a pak hezky do kopce k nadjezdu nad tratí a už jedeme z kopce, až na Velehrad. Před Archeoskanzenem vinařská cyklo odbočuje a my jedeme dál až k Bazilice. Tu je krásně vidět už od začátku obce. Za ní vede cyklo 5018 kousek vesnicí a pak už po břehu Salašky, až do obce Salaš. Zamykáme kola a jdeme kousek lesem, ale asi houby nerostou.

Tak jsme zase sedli na kola a jeli zpět. Na Velehradě jsme se zastavili trošku občerstvit a místo stejnou cestou domů jsme odbočili na pokračování Moravské vinné stezky kolem Archeoskanzenu, hezky do kopce ke kostelíku sv. Jana. Byl postavený v letech 1998 až 2000 jako hypotetická replika kostelíka, jehož základy se našly v roce 1911. Stavba slouží jako Chrám porozumění a také je symbolickou památkou Velkomoravské říše. V sobotu tam asi byl svatební obřad, všude kolem bylo spousta okvětních růžových lístků. Od kostelíka je nádherný výhled na Holý kopec, Buchlov a Barborku. Jsou to tři dominanty našeho okolí. Jsou hezky spolu a jsou vidět při našich cestách i návratech.

Pokračujeme do obce Modrá. Po pár metrech odbočíme na cyklo 5050, trošku zase z kopce a do kopce, to je v našem okolí běžné. Hezkou polní cestou přijedeme do obce Jalubí. Tam můžete zajet k větrnému mlýnu, ale my jsme jeli vsí zase směr Velehrad, či vlastně Staré Město. U hlavní silnice, hned u nadjezdu, kde jsme byli při cestě na Velehrad a Salaš, sjedeme pár metrů a přejedeme přes silnici na cyklo 5150 a jedeme do Starého Města, k další archeologické památce, ke Špitálkám. Před námi se objevil 27 m vysoký Maják Šrotík a kousek za ním, mezi ploty místních firem, je ukrytá Národní kulturní památka. Je to zrekonstruovaný půdorys půlky velkomoravského kostela z 9. století. Půlku totiž zničili lidé po 2. světové válce při těžbě štěrku. Místo se nachází v blízkosti slepého ramene řeky Moravy. Prohlédli jsme si tuto památku a zase sedli na kola a jeli zpět.

A když už jsme byli tady u firem, tak jsem nakoukla do otevřené brány firmy Kovosteel, na jejímž pozemku stojí maják, plachetnice jako místo k občerstvení a nově zbudované Kovozoo, s asi 30 zvířaty vyrobenými ze šrotu. Po prohlídce sedáme na kola a jedeme domů. Byla jsem unavená, ale spokojená. Jsem ráda, že jsme prožili spolu s manželem krásný den, i když houby jsme nenašli. A pro vás je to tip k zastávce, jestli pojedete kolem třeba autem.