Monika mě na internetu „požádala o přátelství“. Přidala jsem si ji do přátel bez váhání. Je to má spolužačka ze střední školy. Vyrostla z ní vysoká, štíhlá, pěkná holka. Dlouho jsme se neviděly, ale teď jsem ji měla možnost „virtuálně poznat“. Klikla jsem na její alba a zjistila, že je to kočka. Sebevědomí ji asi nechybí, zúčastnila se několika soutěží miss a vyhrála. Na profesionálních fotkách byla ještě hezčí.
Z fotek jsem taky zjistila, že Monika procestovala kus světa. Byla i na tak exotických místech jako Mexiko nebo Dubaj. Na žádné z fotek jí nechyběl zářivý úsměv. A nebála se vyfotit v titěrných růžových bikinách. Co na tom, že krom mě má asi čtyři stovky přátel, kteří si stejně jako já můžou právě teď prohlížet všechny tyhle fotografie. Fotky v plavkách si může dovolit ukazovat všem, postavu má dokonalou.
Na jedné z fotek se vedle Moniky usmíval starší pán. Na další byla Monika zase po boku toho pána. Prohlédla jsem si také fotky z Vánoc. Svátky Monika, jak jinak, neslavila doma. Strávila je kdesi v Alpách v luxusním srubu a ejhle. Na fotkách zase nechyběl ten pán. Pomalu mi to začalo docházet. Tenhle pán je partner Moniky! Mohl by být její otec, možná dědeček. Pochopila jsem, že všechen ten luxus, kterým je Monika na fotkách obklopená, má trochu hořkou stopu. Monika se nechává vydržovat. Pracuje jako modelka, ale modelingem by se sama takhle neuživila. Luxusní život Monice samozřejmě trochu závidím, ale svého přítele bych za všechny diamanty světa nevyměnila. Je také starší než já, přiznávám, že už jsem mu našla pár šedivých vlasů. (On tvrdí, že šediví ze mě. Samozřejmě, že já svou vinu na jeho šedivých vlasech popírám. Takhle se „kočkujeme“.) U Moniččina dědečka (partnera) bych však nenapočítala jeden jediný „nešedivý“ vlas. Všechny má šedivé a prořídlé. Postavou je asi o dvě hlavy menší než Monika a co se týče šířky, je dvakrát tak širší jako Monika. Kam Monika dala oči? Kroutím nad fotkami hlavou. Samozřejmě vím, že láska není jen o vzhledu a jen o penězích. Je mi smutno z toho, že se Monika stala „zlatokopkou“.
Kdybych chtěla, třeba bych taky „sbalila pracháče“, který by mě „zabezpečil“. Nemusela bych nic, nemusela bych chodit na špatně placené brigády a mučit se studiem, titul mi stejně nezajistí dobře placenou práci. Abych Moniku takhle nesoudila a nekřivdila jí, musím říct, že po delším pohledu mi ten pán – dědeček – připadal sympatický. Takový veselý chlapík s pupkem. A Monice se nikdy nelíbili stejně staří kluci, chápu ji, kluci, kteří jsou stejně staří jako my (nám je 25 let), jsou ještě v pubertě… Tak snad je Monika s tímto bohatým dědečkem šťastná.
ChytráŽena.cz