Čarodějná noc

Byla krásná, poměrně teplá noc, oheň hořel a jeho plameny bylo vidět do daleka. Děti pobíhaly okolo ohně a několik dospělých dávalo pozor, aby se děcka moc nepřiblížila k plamenům. Občas se nějaké poleno probořilo a to pak létaly jiskry na všechny strany.

Najednou k nám přiběhla kamarádka, že nemůže najít svého čtyřletého synka. Pořád ho pozorovala, jak skotačí s dětmi, pak se zadívala nějak mimo a najednou tam nebyl. Hledala ho mezi dětmi, ale marně. Do ohně nespadl, to jsme věděli jistě, bylo tam dost dospělých, co by mu nedovolilo přiblížit se k hranici.

On totiž Petřík, kterému se říkalo Pipin, byl pěkné kvítko, rošťáren měl na triku dost, ale teď byla tma, museli jsme ho najít. A tak jsme pobíhali a volali Pipina. Doufali jsme jen, že nezmizel v blízkém lese. Ale i tak bylo na pláni, kde se čarodějnice konaly, hodně keřů a křovíček, mohl někam spadnout a zranit se. Kamarádka už byla zoufalá a chtěla volat policii.

Pak mě ale něco napadlo, možná to bude hloupost, ale zkusit se musí všechno, Pipin je dareba, tak se uvidí. Asi týden před čarodějnicemi jsem byla na zájezdu v Maďarsku a tam jsem doslova za pár korun nakoupila žvýkačky, takové kuličky na celých platech s obrázky. Doma jsem je nastříhala a teď jsem měla v úmyslu je rozdávat dětem z vesnice. Musíme vzít v úvahu, že se toto stalo v době předrevoluční a i taková drobnost jako žvýkačka s obrázkem byla pro děti vzácnost. Vytáhla jsem tašku se žvýkačkami a začala vyvolávat co nejvíc hlasitě: "Děti, kdo chce žvejku s obrázkem, pojďte si vzít." Děti byly rázem u mě a já jim rozdělovala žvýkačky. "Tak honem, kdo ještě nemá žvejku?"

A najednou kde se vzal, tu se vzal, přede mnou se objevil Pipin. Špinavý jako prasátko, ale hlavně živý a zdravý. "Marti, máš pro mě žvejku?" staral se, jako by se nic nestalo. "No mám, ty zlobidlo, ale nejdřív nám řekni, kde ses toulal, copak jsi nás neslyšel, když jsme tě volali?"

Samozřejmě že nás slyšel, byl schovaný v hustém křoví nedaleko. Nejdřív tam utekl proto, že si roztrhl bundičku a bál se maminky, ale pak se mu zalíbilo, jak jsme ho volali a hledali. A když se mluvilo o policii, těšil se, že přijdou  psovodi se psy a on pak bude hrdina.

Kamarádka z jeho vyprávění otáčela oči v sloup, omlouvala se všem, co jejího neposedu hledali a slíbila Pipinovi výprask. Ale nakonec si všichni oddechli, že se chlapeček našel a že se mu nic nestalo.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz