Českosaské Švýcarsko

Klášterec nad Ohří, Chomutov, Most, Bílina, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín, Hřensko - MEZNÁ.

V malé osadě Mezná jsme měli zajištěné ubytování v pěkném penzionu Na Vyhlídce.

Z terasy penzionu byl nádherný výhled do okolní krajiny, jejíž dominantou je Růžovský vrch vysoký 619 m.

Hned po ubytování jsme nazuli botasky, na záda „ hodili“ batoh a vyrazili na první výlet. Vybrali jsme si nejdelší a poměrně náročnou trasu na Pravčickou bránu.  Od našeho penzionu jsme sestupovali asi 1/2 km prudce klesající lesní cestou na Mezní můstek, přešli jsme přes říčku Kamenici a pokračovali k Divoké soutěsce. Zde jsme se nalodili na pramici, kterou kormidloval převozník pomocí 6metrového bidla. Proplouvali jsme nádhernou krajinou mezi strmými skalními stěnami. Některé skály vytvářejí zajímavé útvary s různými názvy, např. Strážce, Skalní rodina a jiné. Převozník nám cestou vyprávěl veselé historky týkající se zdejšího kraje a odpovídal na naše četné dotazy.

Asi po 15 minutách plavby jsme vystoupili z pramice na břeh a pokračovali cestou podél řeky Kamenice, kde se po obou stranách vypínaly vysoké skalní útvary. Po absolvování dvou kilometrů s několikametrovým převýšením terénu jsme dorazili na Mezní Louku.  Zde jsme se občerstvili a přichystali se na 6 kilometrů dlouhou cestu na Pravčickou bránu. Po dvou kilometrech jsme se dostali do oblasti prvních skal. Zde již začínala být cesta náročnější. Místy jsme stoupali po vytesaných schodech, jinde překračovali kořeny stromů. Dostali jsme se ke Křídelní stěně, což jsou vysoké skály tyčící se po pravé straně cesty, kterou jsme procházeli. Na levé straně nás děsil prudký sráz do údolí. V místech, kde nestínily stromy, se nám naskytly nádherné výhledy do oblasti Českého Švýcarska. Mě zaujal pohled na skalní útvar zvaný  Jehla. Konečně jsme se dostali na rozcestí pod Pravčickou bránou. Před námi se objevil pohádkový objekt – výletní zámeček Sokolí hnízdo, který vypadá jako by byl přilepen ke skále v pozadí. Romantický zámeček byl postaven v r.1881 rodem Clary-Aldringenů, kteří ho užívali k ubytování významných hostů. Dnes je uvnitř restaurace s původním zdobením stěn a stropu, v 1. patře je galerie fotografií Juliuse Puflera a Informační středisko. Prošli jsme Sokolím hnízdem a zamířili k vyhlídce pod Pravčickou bránou. Pohled na tento skvost byl úchvatný ze všech stran.

Pravčická brána je největší přirozenou skalní bránou v Evropě. Jedná se o národní přírodní památku. Její dno je v nadmořské výšce 415 m, rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka otvoru 7-8 m, minimální tloušťka 3 m. Do r. 1980 bylo možno vystoupat na vlastní skalní most, od téhož  roku je na most zákaz vstupu. Vystoupali jsme tedy na vyhlídku pod Pravčickou bránou, abychom se rozhlédli po okolí. Proti nám se opět tyčil Růžovský vrch. Velice dlouho jsme se na vyhlídce zdrželi a snažili se vstřebat tu nádheru kolem sebe, umocněnou pěkným, letním počasím. Odtud jsme pak sestupovali k rozcestí Tři prameny. Cesta dolů byla místy náročnější než nahoru. Místy jsme šli pískem jako na pláži, místy byl velice kamenitý terén. Kolem nás se vypínaly opět mohutné skály. Obdivovala jsem turistky, které absolvovaly poměrně náročnou turistickou cestu v obuvi typu „lodičky nebo vietnamky“. Některé šly na boso. Když jsme došli ke Třem pramenům, začalo pršet. Před sebou jsme měli ještě asi 3,5 km kopcovitým terénem. Jelikož právě přijížděl autobus, moc jsme se nerozmýšleli, nasedli do něho a dojeli k našemu penzionu.

První výlet v tomto kraji byl poměrně náročný, ale nezapomenutelný!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10