Chystáte se otevřít sekt? Přečtěte si nejprve o historii přípitku

Oslavy spojené s vánočními svátky i koncem roku se neobejdou bez přípitku. Většina Čechů k němu volí bublinky. Lehké přiťuknutí skleniček a pohled z očí do očí pro nás symbolizuje slavnostní náladu, nový začátek či naopak úspěšné ukončení minulého období. Podle legend je však původ tohoto zvyku úplně jiný.

Vše prý začalo strachem z otrávení ve starověkém Řecku. V tehdejší době nebylo neobvyklé „dochutit“ nápoj protivníka jedem. Proto se časem vyvinula tradice „ťukání“ se sklenicemi, která měla deklarovat dobré úmysly účastníků hostiny. Číše se na znamení štědrosti hostitele dolévaly plné, a když si všichni společně přiťukli, tekutiny z pohárů se promísily. Otrávení nápoje nepřítele by tedy nakonec mohlo ohrozit každého z přítomných.

Dnes už tyto obavy rozhodně mít nemusíme. Z původně obezřetného jednání se vyvinula pozitivní tradice, kdy si připíjíme na počest druhého či k významné příležitosti. Český přípitek znamená nejčastěji pohled z očí do očí a přiťuknutí se slovy „na zdraví“. Ve všech slovanských zemích je toto slovní spojení podobné, třeba polské „na zdrowie“ či bulharské „na zdrave“. V románských jazycích zase používají varianty, které vycházejí z latiny. Například ve Španělsku či Brazílii je to „salud“, ve frankofonních zemích zase „à votre santé“. Ve Francii či frankofonní Kanadě se můžete setkat i s výrazem „čin čin“, což má evokovat zvuk cinknutí. Anglosaské země si zase vystačí se svým oblíbeným „cheers“.

A jaký je Váš nejoblíbenější nápoj k přípitku?