Cyklotoulky mezi Putimí a Protivínem

A právě od soutoku Blanice s Otavou se vydáme na naše dnešní putování.

 Soutok je dosažitelný nejlépe z  Písku, od Zátavského mostu stále proti proudu Otavy, a nachází se zde tábořiště, využívané především vodáky.

Nyní už nás bude doprovázet říčka Blanice a asfaltovou cestou kolem několika chat pokračujeme k Putimi. Po kilometru opatrně přejdeme hlavní silnici a jsme v obci, jejíž název nám připomene další lidovou píseň - Když jsem já šel tou Putimskou branou - a především Švejkovu slavnou anabázi. 

Dům s četnickou stanici, místo Švejkova zatčení a vyslýchání, poznáte snadno, je opatřen stylovými tabulkami z doby c. k. monarchie. Dominantu vesnice tvoří kostel sv. Vavřince ze 13. století, na hřbitově můžete najít hrob románové postavy J. Š. Baara - Jana Cimbury. Statek, v němž Jan Cimbura bydlel a hospodařil, je v horní části návsi.

Hustá síť značených i neznačených cest nabízí více možností jak okolím Blanice pokračovat. Za zastávku s možností občerstvení stojí  Benešovský Mlýn kousek za Heřmaní. Mlýnské kolo hlídá, jak jinak, vodník. A pak už rovinou mezi prosluněnými lukami směřujeme k Maleticím. Jen kousek za obcí, na protilehlém břehu Blanice, stojí goticko-renesanční tvrz Klokočín, na které byl natáčen film Františka Vláčila Marketa Lazarová. Ještě nedávno byla tvrz zanedbána do té míry, že jí hrozil zánik. Díky současným majitelům se podařilo chátrající objekt zachránit a lze ho navštívit.

Necelé tři kilometry vzdušnou čarou odtud je Tálinský rybník. A tak si můžeme zazpívat "Už se ten Tálinskej rybník nahání...", případně "Moře, to není Talinskej rybník..." od Václava Neckáře a proti proudu Blanice pokračovat dále do obce Myšenec. A je tu další lidová písnička: Chovejte mne, má matičko, jako míšeňské jablíčko...  Opravdu "míšeňské"? Pomolog (pomologie je specializovaným odvětvím botaniky, které se zabývá popisem a podrobnějším studiem odrůd ovoce) Hynek V. Burian tvrdí, že tato jablíčka pocházela z Myšence, takže správně by mělo být "... jako myšenské jablíčko." Docela zajímavá teorie, nemyslíte?

Myšenec je kromě pěstování jablek zajímavý také přírodní památkou - tzv. Myšenecká slunce - což jsou paprskovité shluky turmalínů. Najdeme je v ulici hned pod náměstím, na jehož opačné straně stojí kostel sv. Havla.

Můžeme si ověřit, zda "cesta k Protivínu netrvá hodinu" (na kole určitě ne, jsme tam coby dup) a podívat se např. na památnou platanovou alej u pivovaru. Návštěvu zdejších památek a zajímavostí (pivovar, muzeum, krokodýlí ZOO apod.) si ale necháme na špatné počasí. Je krásně a tak šlápneme do pedálů a míříme do obce Skály a Budičovice obdivovat zdejší lidovou architekturu.

A to ještě není všechno. Ještě nás čeká obora Radany s poněkud nezvyklým osazenstvem - zubry. Je ukryta v lesích poblíž Pohorovic, pokud pojedete po asfaltové cestě od Tvrzského rybníka, držte se šipek a u hájovny nepřehlédněte odbočku vlevo (souřadnice obory 49°11'45.296"N, 14°9'30.370"E)

Na krátké naučné stezce se dovídáme, že zubr byl a je původním obyvatelem Evropy, že se vyskytoval i u nás, dokládají názvy obcí - např. Zubří. Zásadní zlom v zubří populaci nastal v první polovině 20. století - během obou světových válek byl loven na maso a téměř vyhuben. I přes projekty záchranného chovu je tento největší suchozemský savec evropského kontinentu stále ohrožen vyhynutím.

Zubři jsou plachá zvířata (v blízkosti obory se pohybujte pomalu a klidně, nehlučte, zvěř nekrmte), ale budete-li mít štěstí, uvidíte toto krásné zvíře v jeho přirozeném prostředí. 

Na jeden den jsme toho již viděli dost, a byla pěkně pestrá mozaika zážitků, na kterou budeme rádi vzpomínat. 

Doporučená mapa: Shocart č.37 - Písecko.

IKE - čtenářka

ChytráŽena.cz