-Komerční sdělení-
Kuchařovi mají chalupu v Jetřichovicích. Kdo to tam nezná, dělá chybu – je tam fakt nádherně. No, a jak letos přišlo jaro už v zimě, řekli jsme si s Honzou, že vezmeme Natynku do krosny a zajedeme k nim a udělám si výlet na jetřichovické vyhlídky.
Petr s Magdou nadšení, že ať určitě přijedeme. A abychom nejeli s prázdnou, koupili jsme nový výrobník na sodovku od Soda Streamu, ten s tím úžasným oceněným dizajnem a s tou lahví, jak ji dokáže nacvaknout i naše Naty. Bylo nádherně, teplo jak v květnu, sluníčko běsnilo, sněženky cinkaly. Všechno super… tedy, až na ten dárek. Nejdřív. Petr na to kouká a říká – „SodaStream? No, to jste si neměli dělat škodu, já myslím, že je to zbytečný, my máme levnější, od jiný firmy a je to úplně to samý.“ Trochu mě nadzvedl, tak jsem mu udělala přednášku o švýcarském dizajnérovi Ivesi Béharovi a o prestižní ceně Red Dot, dizajnérským Oskarovi, co za ten Soda Stream dostal, jenomže Magda se přidala a povídá – „To máš fuk, jak to vypadá, hlavně, že to dělá sodovku, ne?“ Úplně mi vzali vítr z plachet. Jenomže pak se do toho vložil Honza, což bych od něj fakt nečekala. Povídá Petrovi – „Jakej tam máš systém nasazování láhve? Závit?“ „Pendrek, závit – bajonet, hochu!“ „Hm, tak víš ty co – vybalíme Soda Stream, a zkusíš si to, jo?“ Petr nejdřív brblal, pak to zkusil a padla mu brada.
„Co to je za vychytávku?“ „To je, chlapče, úplně novej systém nasazování láhve. Pecka. Zvládne to i naše roční Natálka, nekecám.“ Takhle vám to povím – na ty vyhlídky jsme nakonec šli s Natálkou a s Magdou sami. Pánové študovali systém a vedli o tom hrozně chytrý řeči, a já popravdě zase nemusím být u všeho. Když jsme se vrátili, měli pánové nalitou už třetí whisku se sodou – že prý aby vyzkoušeli ten nový výrobník. Petr už ji trošku měl a hlaholil o dost hlasitěji, než bylo zapotřebí: „Příště mě hochu, nikdo rohlíkem neopije. Příště – jedině Soda Stream a ne nějaký náhražky…“ A přitom to evidentně vůbec nebyl rohlík, co mohlo za jeho tiché škytání a vrávoravou chůzi.
Vaše Agáta Akátová