Dar jménem plazma

Dárcovství plazmy, dá-li se tomu tak říkat, probíhá v různých společnostech.  Dárce nesmí den před odběrem pít alkohol. Musí vypít dostatečné množství vody. V den odběru by měl více jíst. Každý dárce po odběru dostane možnost si zdarma vzít kávu nebo čokoládu. Dar není tak úplně darem. Náleží za něj odměna 400 Kč. Co vše se Vám ale může stát? Jaká je cena za vlastní zdraví, popř. za zdraví někoho, koho neznáme? 

Následující informace nejsou smyšlené. Z bezpečnostních důvodů nebudu uvádět žádná konkrétní jména k jednotlivým případům. V žádném případě nechci poškodit žádnou společnost pro darování krevní plazmy.

Darovat plazmu jsem byla již několikrát. Finanční kompenzace mě velice lákala. Za hodinu a půl si málokterý student vydělá 400 Kč. Při mém posledním odběru se ale stalo něco, na co jen tak nezapomenu. Z tohoto důvodu jsem začala zjišťovat nejen aktuální zdravotní komplikace způsobené dárcovstvím, ale také ty, které se mohou objevit až s postupem času.

Klasické ráno před odběrem. Nasnídala jsem se, vypila dost vody. Žádný čaj, ani kávu jsem nepožila ani dnes, ani včera. Nepila jsem včera alkohol. Dodržela jsem všechny zásady správného dárce. Na dárcovství krve jsem byla předem telefonicky objednaná.  V odběrném středisku jsem vyplnila a potvrdila nutné dokumenty a to pravdivě. Žádné čerstvé očkování, léky v den odběru, permanentní make-up, zvýšenou teplotu, dietu, návštěvu rizikového státu, sex s cizí a rizikovou osobou, jsem neměla. Po zdravotní prohlídce (měření tepu, vážení, měření teploty apod.) mě čekal samotný odběr.

Klasicky jsem usedla do křesla a už to „jelo“. V půlce odběru se mi udělalo špatně. Měla jsem pocit, že budu zvracet. Odběr jsme tedy s asistovanou zdravotní sestrou ukončily dříve, než byl původní plán. Následovala horká čokoláda, chvilku jsem si poseděla v čekárně a přibližně po 15 minutách vyrazila směrem k nejbližší trolejbusové zastávce. Má jízda trolejbusem ale netrvala dlouho. Z důvodu nevolnosti jsem byla nucena vystoupit o pět zastávek dříve. Pozvracela jsem asi čtyři pouliční lampy a jak dlouhá, tak i široká jsem nekontrolovatelně ulehla na zasněžený chodník. Cizí důchodkyně mi pomohla zpět na vlastní nohy. Tímto bych jí chtěla poděkovat ještě jednou. V odběrném středisku mě upozornili na možnost větší únavy po celý den. Ale že mě neunese vlastní tělo, to jsem opravdu nečekala. Doplazila jsem se domů a zbytek dne prospala. A aby toho nebylo málo, během dvou dnů se mi udělala na ruce po odběru modřina o velikosti přibližně 30 cm (viz. velice nekvalitní foto).

Osobně znám více podobných scénářů. Znám pravdy o tom, jak při odchodu z odběrného střediska zjistíte, že náplast daná v místě odběru nedrží. S trochou zděšení marně koukáte na tryskající krev z vaší tepny. Má přítelkyně se takto probrala na podlaze střediska v louži své vlastní krve. Uprostřed všech zvědavých přihlížejících se prý necítila zrovna nejlépe. Pravda o tom, že se kamarád při odběru plasmy pomočil, by tedy byla jen to nejmenší zlo.

Po nové zkušenosti jsem navštívila doktorku s otázkou na možná budoucí rizika. Darování plazmy je samozřejmě nezdravé, stejně jako darování krve.  Je vhodné darovat plazmu maximálně jednou za tři měsíce, a ne každých 14 dní, tak jak to tvrdí komerční dárcovské společnosti. Darováním nutíme tělo, aby si samo dotvářelo plazmu. Na to tělo není stavěné, a nedělá mu to tedy dobře. Dárce pravděpodobně bude trpět poruchami kostní dřeně, imunitními poruchami nebo hemoblastózou (leukémie, lymfomy a další).

Nejsem jediná s touto praxí. Samozřejmě jsou lidé, kteří po odběru nemají žádné aktuální příznaky. Ale je zároveň dost lidí, kteří je mají. Takže až příště uvidíte člověka zvracet u lampy za bílého dne, neodsuzujte ho! Možná právě on Vám zachránil život. A jaká je cena za Vaše zdraví? 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10