Dárek pro Haničku

Ten však utíkal velmi rychle, v patnácti jsme řešily, kam dál do školy. Hanička zvolila Gymnázium a já Střední zdravotní školu. Z důvodu přemíry uchazečů jsem se tam nedostala a nastoupila jsem tam, kde ještě přibírali studenty, na „nenáviděné“ Gymnázium. Velmi rychle jsem se, jak se říká „otrkala“, a to i díky tomu, že jsem v lavici 4 roky seděla se svou nejlepší kamarádkou. Když odmaturovala a já ještě nebyla na řadě, pověsila jsem jí na kliku u dveří jejich domu obří kytici lučních květů s veršovaným přáníčkem. I já to nakonec zvládla. Poté se naše cesty na čas rozešly, ona šla studovat na učitelku, já nastoupila do práce. Vždy jsme si však našly čas na setkání, zašly na zábavu, diskotéku a pod.

Pak se já vdala a během 5 let se nám narodily 3 děti. Byla jsem v jednom kole, s Hankou jsme si psaly a i nadále se příležitostně setkávaly. Děti odrůstaly, Hance poměrně brzo zemřela maminka, později i ta má. Velkou radost jsem pak měla z toho, že si můžeme telefonovat a ještě později „emailovat“.

Hanička se na jedné dovolené v Chorvatsku seznámila se svým manželem. I jí se narodil nejdříve syn Oliver a pak dcera Livie. Udělala si státní zkoušky na chorvatštinu a já v pozdním věku vystudovala VŠ. Před léty jsme s manželem slibovali, že se za Hankou a její rodinou přijedeme podívat. Procestovali jsme kus světa, ale do Rijeky nám to nějak nevyšlo. Bohužel manžel před 6 lety zemřel a já bych se sama na cestu určitě nevydala. Jednou až 2x ročně se setkáváme ve vesničce našeho dětství. Jeden z jejích bratrů pořád bydlí v rodičovském domě. Vždy posedíme, zavzpomínáme si, zajdeme na oběd i kafíčko. Milujeme tato  „zastavení v čase“, kdy se opět stáváme mladými děvčaty se spousty plánů a snů...

Letos na jaře mi její manžel Kuzman vzkázal po Hance: „Jsem moc zvědav, kdy nás konečně i ty poctíš návštěvou a my ti ukážeme naše město, jak žijeme, jakou krásnou máme zahrádku.“ Nechtěla jsem jej zatěžovat tím, že se po prodělaném „vánočním Covidu“ necítím ještě zcela fit a tak jsem prohlásila: „Jednou určitě dorazím, když ne letos, tak jindy, nechejte se překvapit.“ To už jsem věděla, co se chystá za „dovolenkový kulový blesk“. Všechny moje děti i s partnery a svými dětmi, mými vnoučaty se chystaly do Chorvatska, po cestě i po kolejích. A záměrně, hlavně kvůli mně, si vybraly destinaci blízko Rijeky.

A tak jsem já své nejlepší kamarádce „poslala dárek“, jaký ona s manželem nečekala, mé děti i vnučky. A s nimi i kus mého srdce. Tekly mi slzy, když jsem viděla všechny jak se baví na pláži, obdivují Kuzmanovu úrodu v zahradě, jak si ihned všichni „sedli“. Byly i videohovory a Kuzman dodal: „Příště i ty přicestuj, ať jsme kompletní!“

Děti byly nadšené a říkaly mi:„Máš veliké štěstí, tvoje kamarádka je super i její rodina, to jsou nejlaskavější lidé, jaké jsme kdy potkaly. Ukázali nám pláže, město, zašli jsme se osvěžit k moři a do penzionu přinesli plody ze své zahrádky!“

A nakonec je také vyprovodili k vlaku i s dárky. Já se s Haničkou setkala před týdnem na Makově. Přijela  na setkání s bratry, sestrou, obejmout ty naše hory, ovlažit se v říčce Kysuci... A také pobýt se mnou, svou dávnou kamarádkou. Hanička nemá lehký a jednoduchý život. Je to však velká bojovnice, která se nikdy nevzdává. A já jí přeji hodně lásky, vitality, síly fyzické i duševní, aby vše těžké dokázala zvládnout s pomocí svého laskavého a pracovitého muže Kuzmana...

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz