Do Nového roku

Za druhé: Cizokrajný původ - Kristiána v devětatřicátém stvořil /coby zázračnou trvalku/ pan Martin Frič s panem Oldřichem Novým podle francouzského dramatu pana Yvana Noé. /To jsem nevěděl, to jsem si vyčetl, stejně jako údaje následné/.

Bigos - čtenářky znají, ostatní krátce poučím - hustá polévka, nebo řidší hlavní chod, vyznačující se několika druhy masa, doplněných klobásami a slaninou, vše spojuje kyselé zelí. Vymyslel to prý litevský velkokníže a polský král Vladislav II.Jagello, údajně zakladatel rodu, ze kterého se rekrutovali i dva následníci Jiříka z Poděbrad na českém trůně. Na další údaje, jak o bigosu, tak o těch panovnících odkazuji na dostupné prameny.

Já tam zjistil několik zajímavostí - tedy u bigosu každá kuchařka tvrdí, že ten jejich, zpravidla rodinný, je ten nejlepší a za druhé, že náš první Jagellonec - také Vladislav - byl třetím, nejdéle vládnoucím našim panovníkem /48 let/, že se rval o český a maďarský trůn s Matyášem Korvínem a po smrti téhož si vzal za manželku jeho vdovu.

Tam to prý bylo nějaké vachrlaté - on se snad zapomenul rozvést s manželkou předchozí - jděme od toho dál.

Vrátím se k tomu novoročnímu procitnutí.

Silvestr jsem trávil sám, stejně jako většinu svátků. Na ten první poštědrovečerní jsem byl pozván milou snachou k opulentnímu obědu. Konečně i ten novoroční bigos mi byl dovezen z její kuchyně silvestrovské ráno mým nejstarším synem.

Rok minulý nebyl, vzdor  přáním, šťastným. Ani obecně, ani soukromě. Po bez osmi dnů osm a šedesáti letech společného života mne opustila průvodkyně, která to neměla vždy se mnou lehké.  Při vzpomínce na dobu, kdy jsme se dohadovali, zda dožijeme roku 2000, jsme to nakonec oba přetáhli až až - mohlo to vydržet - řada byla spíš na mně. Někdy mi to připadá až nemravné, pobírat důchod třiatřicet let. Jak k tomu přijde státní rozpočet. Pak jsem si ale přečetl, kolik s nárůstem minimální mzdy od  toho loňska se zvýší příjmy „těm nahoře“ - jděme od toho dál. Má žádost o malý příspěveček na péči o mou tělesnou schránku byla zamítnuta, jsem vlastně úplně zdráv. 

Proč mi pět specialistů předepisuje dohromady 12 tablet denně, proč za mne na úřadech musí vyřizovat jiní, neb jsem dokonale hluch /už při odchodu do důchodu jsem slyšel jen na 40 % a proč se zastavuji na každém pátém schodu a v rovině co dvacet metrů, nevím - ale jděmež i od toho dál. Mám hodné děti, také již v letech, starají se, seč mohou, pohyblivější vnoučata jsou bohužel vzdálenější...

Zpět k tomu Silvestru. Stejně jako u předchozích dnů svátečních jsem počítal se společností stejně osamělého parťáka, leč řádící viróza, chřipka a záněty dýchacích cest si nedaly pokoj. Zůstal jsem sám, asi proto, že jsem, jsa poučen, jako každoročně absolvoval podzimní protichřipkové očkování. Ještě v době dávno minulé, nás nepustili fárat, pokud jsme se v autobuse před vrátnicí dolu nezastavili pro injekci, po které sice někdy dva tři dny bylo nevalně, ale epidemie neohrozila boj o uhlí. Dnes už tam nestojí ani ta vrátnice, a že bychom ještě nějaké to uhlí potřebovali, se sem tam povídá - i od toho jděme jinam.

Takže o svátky se mi postarala milá TV, můj poskytovatel programu mi přidal grátis několik atraktivních dalších, stejně jsem využil hlavně ty, které byly titulkované /viz zmínku o hluchu v uchu/.

Na rozdíl od  kritiků - odborných i laických se mi líbí pohádky všechny, žádnou jsem nenapsal, nenatočil a nesvedl bych to, tak proč bych to kritizoval, talentu toho nemaje.

U nás prý každý rozumí fotbalu, teď i těm pohádkám a dokonce i politice /tak tomu už vůbec nerozumím - i když, kdoví - prý bude nějaké pohádk...pardon, volební povídání/. Nechám to na mladších, rozhodovat v sedmaosmdesáti o budoucnosti je snad už nonsens.

Takže, na toho Silvestra jsem usnul v ušáku při Dustinu Hoffmanovi, jak se převlíkal za tu herečku, probudil mne půlnoční rachot a světla v parčíku před domem. Poznámka na okraj - bydlím tu 63 let, první nájem 170 korun, poslední, na letošek, zvýšený oproti loňsku o 750 činí přes osm a půl tisíce - odvádí se to společnosti snad nizozemské či švédské a ta má navíc logo - Přátelský domov - tak nevím...

K tomu rachotu za oknem - měli jsme dvakrát po sobě fenky malého černého špice - obě vznešeného původu a jména - přejmenovali jsme je na Dolinky. Po té poslední zbyla zarámovaná fotografie v chodbě bytu. Při silvestrovském randálu jsem s nimi sedával zavřený v koupelně.

Zpět k přelomu roku - po odeznění toho kraválu jsem se přesunul na lože, předtím zkontroloval vypnutí spotřebičů a uzavření kohoutků  - Česko šetří - ulehl a vzbudil se na toho Kristiána, pojídaje při jeho sledování ten bigos...

Tolik k raportu o mém startu do roku 2023 - k témuž Vám přeji vše dobré ba nejlepší, klidnou mysl v neklidné době a nějaké to zdraví navrch a víte co?

Zavřete oči - odcházím -  Váš Jarda

       

Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz