Důležitá pošťačka

Důležitá pošťačka

Při letní brigádě (mezi třeťákem a čtvrťákem) na poště jsem kromě dopisů a novin roznášela také důchody, peníze na složenky, vybírala inkaso, to jsem si ve svých 17 letech připadala dost důležitá - přece jen tolik peněz - taková odpovědnost.

Jednou takhle zvoním na zvonek v přízemí paneláku, aby mi podepsali doporučenou poštu. Otevřela holčička, dlouhé rovné vlasy, pěšinka na stranu, sponka, tak asi 11-12 let. Ptám se jí, jestli má doma maminku nebo tatínka, ona že prý ne a zatvářila se tak nějak divně. Měla jsem pocit, že mi nerozumí, tak jí tedy pomalu (aby to pochopila) vysvětluju, že jí ten doporučený dopis předám, ať mi to podepíše a určitě ho nezapomene rodičům předat.

Kývala hlavou, jako že ano, tvářila se pořád divně, tak jsem jí to pro jistotu ještě jednou zopakovala. Vtom šla po schodech nějaká sousedka, smála se nahlas a povídá té "holčičce": "Ty se máš, Jaruš, ty budeš pořád vypadat jako dítě, viď?" Zrudla jsem, popadla propisku, vozík s poštou a mazala pryč, ta holka teda asi byla starší, možná jako já. Pěkný trapas!!! Jenže trapas měl pokračování, asi za týden jsem ji potkala ve městě, s manželem a tak dvouletým prckem v kočárku, takže jí muselo být víc než mně! :o)

Dokonalá PROMĚNA

Od šestnácti jsem si pěstovala dlouhé vlasy bez zásahu kadeřníka. Bylo to pohodlné, culík, copánek,  jen na vytváření pracných účesů nebyl při dvou dětech a zaměstnání čas. Pak se ve všech časopisech vyrojily různé "Proměny", byla jsem překvapená, jak kadeřník i vizážista umí "vykouzlit" úplně jinou ženu. Tak jsem se nakonec odhodlala taky, na třídní sraz 20 let od maturity jsem dorazila nakrátko, s přelivem a změnu image ještě podtrhovaly výrazné modré brýle.

Spolužačkám se změna moc líbila, dvě mě dokonce nepoznaly. V restauraci s námi byla zároveň ještě jedna parta, z výrobny oplatek, slavili něčí kulatiny. Parket byl pořád plný, DJ střídavě vyvolával: "Tak co si přeje Ekonomka? Oplatkárna se neulejvá! Holky z ekonomky, jedeme! A k padesátinám dáme pořádný odvaz!"… a tak podobně. Většinou jsme tančili v kroužku, střídavě s naším jediným spolužákem, občas přišel nějaký "lovec". Pak se mezi námi objevil kluk, rozhodně mladší než my, některé z nás provedl a pak se mě zeptal: "A tvoje parta slaví čí narozky?" Bohužel na některých spolužačkách se podepsal život, starosti, nadváha, takže nebylo poznat, že jsme všechny stejně staré a kulatiny se u nás netýkají věku, ale školy.

Byl dost "vyjevený", když zjistil, že jsme všechny o 15 let starší než on, prý by mi hádal tak 29-30. To mě dost potěšilo, ale zároveň jsem si říkala: "chlapče, tak ty už se mezi námi neobjevíš". A víte, že mě překvapil? Po přestávce si k nám přisedl a když kolem druhé ráno zábava končila, ještě za mnou vyběhl před restauraci a požádal o můj telefon. Ale to už je zase jiný příběh... :o)