Ergonomie (z řeckých slov ergon – práce a nomos – zákon) je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů. Její snahou je, aby používané předměty svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem, případně rozměrům lidského těla.
Například ergonomická židle zajistí správný posed, čímž předchází bolestem zad, krku, nebo pokřivení páteře. Má dostatečně velkou sedací plochu, která nezatěžuje dolní stranu stehen a speciálně tvarované opěradlo, které vytváří podporu po celé délce zad. Dítě by mělo sedět rovně, záda vzpřímená a obě nohy kolmo k zemi.
Vzdálenost mezi okem a podložkou by měla být cca 30 cm. Pokud dítě bolí při sezení záda a začne se nepřirozeně vykrucovat, má to vliv i na písmo a koncentraci. Příliš vysoký stůl pak vede k nežádoucímu napětí v oblasti ramen a krční páteře. Nejpraktičtější je, pořídit dětem „rostoucí“ stoly a židle, které lze postupně nastavovat podle aktuální výšky dítěte.
Náležitou pozornost se vyplatí věnovat i výběru ergonomických psacích a kreslících pomůcek. Používají-li děti od mala trojhranné pastelky a tužky s ergonomickým tvarem, přirozeně se učí správnému úchopu. Vyhnou se tak zbytečným zlozvykům, které by jim později překážely při plnění školních povinností.
Správným úchopem nazýváme špetkovitý – znamená to, že dítě drží tužku pouze třemi prsty s tím, že psací náčiní je položeno na prostředníčku podpírá nástroj zdola, palec je v opozici. Důležitá je pozice palce, ukazovák má pouze příklopnou funkci. Každý jiný úchop s sebou dříve či později přinese dítěti problémy. Prsty by měly být asi 2 – 3 cm od hrotu psacího náčiní. Celá paže, ale i prsty jsou uvolněné. Ruka volně leží na podložce, aby se po ní mohla volně posunovat. Psací náčiní směřuje k papíru šikmo, nikoli kolmo, protože leží v prohlubni mezi palcem a ukazovákem.
Zdroj, foto: Stabilo