|
rozhodne jednou pro dítě, osobně jí zaplatím to nejlepší, co seženu. To abych jí nahradila, co jsme zažily před čtvrtstoletím v Praze na Vinohradech, kdy mi dítě neukázali, odnesli, protože měla 2 kg.
Tři dny mně nechali ležet mezi maminkami na udržování, já bez bříška, bez dítěte, mezi "čekatelkami" a nikdo i nebyl schopen říci, kde dítě je, co se děje a když jsem se kohokoliv slušně zeptala, dostala jsem Diazepam....
Manžel hlídal doma syna, netušil v čem tam žiju, návštěvy byly zakázány, telefon a mobil jsme jaksi neměli.
Že je dcera živá jsem se dozvěděla od cizího pána, byli jsme s manželem domluveni na určitý den a určitou hodinu, kdy se synkem půjde do práce. Tehdy jsem se od cizího člověka dozvěděla že mám živou dceru...chce se mi brečet ještě dnes, dneska bych udělala takový cirkus, že to nezažili!
Nakonec se zjistilo, že to bylo zbytečné ji odvážet, dcera byla donošená, sama dýchala, jedla, ale už mi ji mesměli dát, až bude mít 2,5 kg. Já dostala zánět prsu. |