|
Brrr, mě se snažili léčit arachnofobii doma tím, že mě maminka posílala do sklepa, kde byli pavouci křižáci kolem vchodu, říkala jsem, že nemám ráda brambory, protože jsem tam pro ně musela chodit. Ale to už jsem byla větší, tak jsem vždy pavouky ometla koštětem. Horší to bylo, když děda vymyslel, že mě přejde strach tak, že když jsem se chystala do školy, byla jsem v 1. třídě, tak mi dal pavouky křižáky do punčocháčů a já když jsem se oblékala a lezli mi po nohách, tak jsem z toho dostala takový šok, že pak měli obavu, že nebudu normální, přestala jsem i mluvit a fóbie byla ještě horší.
Šokovou terapii bych nikdy nikomu nedoporučovala. |