Fotografováním k věčnému mládí – východy a západy slunce

Fotografování je koníčkem, který má blahodárný vliv jak na psychiku, tak na celkovou kondičku fotografa. Nutí nás dívat se na svět mnohem pozorněji, oceňovat i všední krásy a učit se stále novým věcem.

Své příznivce fotografování motivuje k pohybu na čerstvém vzduchu, k výletům na zajímavá místa i k vyhledávání a vstřebávání informací z oblasti flóry a fauny. Vášnivý fotograf vlastně léty praxe mládne, přičemž sbírá zkušenosti, rozšiřuje si obzory a vykazuje moudrost stáří. K čemu honba za kamenem mudrců, k čemu elixír života a k čemu facelift, když je tu jiná cesta. Tedy za předpokladu, že krásu spatřujete ve stavu mysli a hloubce duše jako já.

Jsem srdcem krajinářka, proto mě odjakživa lákají východy a západy slunce. Je to vlastně malý zázrak, když začíná nový den nebo se loučí ten stávající. Spousta starodávných civilizací uctívala slunce jako božstvo a pořádala rituály, v nichž žádala o jeho životadárnou energii. Sledování východu a západu slunce spojuje člověka s přirozenými rytmy země, pomáhá mu nabýt ztracenou rovnováhu, rozptýlit chlad v oblasti srdce a uvolnit bolest v duši.

Východ i západ slunce jsou prostě magické okamžiky, které kvůli vstávání do práce, stresu, shonu a únavě musíme většinou propásnout. Něco málo z těchto svátečních chvil však můžeme zachytit na fotografii a v době časové tísně se potěšit alespoň vzpomínkou.

Podmínky pro úspěšný lov ovlivňuje druh a stupeň oblačnosti, takže potřebujeme i kapku štěstí. Krajinářským fotografiím obecně obvykle mraky prokazují dobrou službu, nesmí však být úplně zataženo. Také je vhodné připravit si nádobíčko včas, to jest asi půl hodiny před východem slunce, protože někdy i ta předvýchodová obloha stojí za to. Světla je sice relativně málo, ovšem barvy červánků bývají velmi intenzivní a s použitím stativu se vám podaří udělat opravdu jímavé snímky. Ranní atmosféra bývá studenější, sušší a čistší a rozptyluje světlo o něco méně. Během dne se zvíří prach a vlhkost vzduchu vzroste, proto červánky při západu slunce bývají masivnější. Vyplatí se opět počkat a neuklízet fotoaparát hned, jakmile slunce zapadne, obloha vám ještě nabídne nejrůznější odstíny sytě červené barvy. V zimě, kdy sluníčko nemívá takovou sílu, bývají východy i západy něžnější a ne tak intenzivní, což však v kombinaci se zasněženou krajinou působí jemně a takřka idylicky. Toužíte-li po sytějších barvách, zkuste záběr trošku podexponovat.

Při tzv. „západovkách“ se mi také osvědčilo umístit do popředí strom, zvíře nebo architektonicky zajímavou budovu, což dodá snímku hlubší rozměr. Bez motivu v popředí bývá fotka jalová, jednoduše to není ono. Můžete také zkusit zachytit v protisvětle obrysy postav či tvarově zajímavých předmětů, tady je nekonečná řada možností a chce to jen správný nápad. Nemusí to být nutně líbající se dvojice, aby to navodilo romantickou atmosféru. Ve světle zapadajícího slunce bude vypadat romanticky i šroubovák položený na stole.

Další možností kompozice je otočit se k oranžovému kotouči zády a fotografovat krajinu, na kterou vrhá slunce své první nebo poslední paprsky. Světlo několik minut před západem a také několik minut po východu slunce bývá pro zachycení krajiny ideální. Takový snímek mívá mnohem teplejší nádech než v jinou denní dobu a navíc se vytvářejí dlouhé stíny, které dokreslují celkovou atmosféru. Tohle všechno můžete v kompozici výhodně zužitkovat, protože stín, jak známo, je stejně důležitý jako světlo. Ne nadarmo se říká, že každý krajinář, ať už malíř nebo fotograf, sedí přes poledne v hospodě, a po ránu či kvečeru se vypravuje na toulky.

Vědci tvrdí, že Slunce bude svítit ještě minimálně 7 miliard let, pro mě je však pohled na západy a východy této životadárné hvězdy něčím naprosto fascinujícím a hlavně: pokaždé je to jiné! S tím zřejmě nebudete všichni souhlasit, někteří z vás mávnou rukou a řeknou: „Co na tom furt máš? Východ a západ a západ a východ, furt dokola a furt stejný...“ Ale stejné to opravdu není, zkuste se podívat pozorněji.

Úplně na závěr malá praktická rada: místo vhodné pro fotografování východu či západu slunce si vyberte předem a vyražte s časovým předstihem, ať si akci užijete v klidu a v pohodě a nemusíte s jazykem na vestě funět do kopce, abyste nakonec zjistili, že vám v kompozici brání dráty elektrického vedení či jiný neřád. Do batohu si přibalte baterku, ať nedopadnete jako já vloni v létě.

Přivstala jsem si a ještě za tmy vyklouzla z domu. Jak jsem tak uháněla zahradou kolem našich plody obsypaných jabloní, jeden strom mě přetáhl větví po hlavě a sundal mi brýle, které zapadly někam do vysoké trávy. Chvilku jsem kolem sebe bezúspěšně šátrala, až mě napadlo posvítit si pomocí displeje na mobilu. Situaci komplikovali ještě naši psi, kteří odmítli paničce pomoci s hledáním, zato na mě stále vyskakovali a dožadovali se odchodu. Mobil nepomohl, vrátila jsem se tedy domů pro baterku. Harašením v předsíni jsem vzbudila mamku, která dostala skvělý nápad. Přinesla ze stodoly hrábě a v noční košili opatrně prohrabávala trávu pod stromem, zatímco jsem jí svítila bráchovým megareflektorem z garáže. Po brýlích jako by se slehla zem. Nakonec jsem vyrazila bez nich, abych vůbec něco nafotila, když už jsem takhle brzy vstala. Ač silně krátkozraká, říkala jsem si, že něco tak zásadního jako slunce snad nepřehlédnu. Ostření fotoaparátu jsem nastavila na automatiku a výsledek byl nakonec ještě lepší, než když fotím s brýlemi.

Cestou zpátky mě starost o osud mých druhých očí hnala mílovými kroky. Když jsem přicházela k domu, zahrada už byla ozářena paprsky ranního slunce. První, co jsem uviděla, byly moje brýle visící na jabloňové větvi jako vánoční ozdoba. A potom, že stromy nejsou zlomyslné...