V Gracelandu obdržel v prosinci téhož roku navzdory velkému protestu teenagerů povolávací rozkaz do armády, tady s ním Priscilla strávila jejich první americké Vánoce a v lednu roku 1963 se sem odstěhovala se souhlasem svých rodičů s tím, že v Memphisu dokončí střední školu. Od roku 1966 už bydlela Priscilla v Gracelandu natrvalo a dohlížela na ni Elvisova milovaná babička Minnie Mae, které Elvis říkal Klička.

V Gracelandu se na konci roku 1967 konala druhá svatební recepce Priscilly a Elvise pro 125 přátel a příbuzných, kteří se nemohli v Las Vegas zúčastnit jejich svatby. Před Gracelandem zatkli v listopadu 1976 opilého a zdrogovaného slavného amerického zpěváka a pianistu Jerryho Lee Lewise, když se s pistolí Derringer 38 dožadoval návštěvy Elvise. Ten ho však odmítl přijmout, podle všeho se bál setkání se stínem vlastní minulosti, a tak Lewis začal Graceland odstřelovat. Tady 16. srpna roku 1977 našla Elvise jeho o dvacet let mladší přítelkyně Ginger Alden ležícího na dlažbě koupelny a když Elvis nereagoval na resiscutační pokusy z úst do úst svého spolupracovníka a kamaráda z vojny Joea Esposita, byl okamžitě odvezen do nemocnice. V půl čtvrté odpoledne téhož dne však lékaři oznámili jeho smrt na selhání srdce. O den později prošlo kolem Elvisovy rakve 25.000 fanoušků nejen z USA, ale i ze zámoří.

V Gracelandu se konal i smuteční obřad za účasti 150 lidí, zatímco za jeho branami se ve třicetistupňové horku shromáždil pětasedmdesátitisícový dav obdivovatelů. V říjnu roku 1977 převezly těla Elvise (ve 450 kg těžké měděné rakvi) a jeho matky v doprovodu devatenácti cadillaců a policejní eskorty ze hřbitova Forest Hill do gracelandské Zahrady meditací, protože se vyskytl pokus o krádež jejich tělesných pozůstatků. O dva roky později byl vedle nich pohřben i Elvisův otec Vernon. V roce 1982 se pak Priscilla Presley zasloužila o to, že Elvisovo někdejší sídlo Graceland bylo otevřeno veřejnosti a je z něj dnes s 600.000 návštěvníky ročně po Bílém domě ve Washingtonu a kalifornském Biltmore Estate třetí nejnavštěvovanější soukromý dům v USA.

Do Gracelandu, jehož adresa je Elvis Presley Boulevard 3 764, se dostanete vstupní branou ve tvaru rozevřených listů partitury se zelenými notami a siluetou Elvise hrajícího na kytaru. Graceland s čelním bílým sloupovím byl postaven v roce 1939 z nahnědlého vápence a vedle třiadvaceti pokojů se v něm nachází osm ložnic a koupelen. Je zapsán do Národního registru historických míst a byl zařazen mezi americké Národní historické pamětihodnosti. V Gracelandu velel už zmíněný Joe Esposito Elvisově tělesné gardě. Říkalo se jí memphiská mafie a tvořilo ji deset kamarády z mládí nebo bratranců, kteří za 800 dolarů měsíčně hráli s králem rokenrolu rugby, cvičili karate, dováděli v bazénu (plavat se Elvis nikdy nenaučil), projížděli se na koních, motorkách, golfových vozících s motorovým pohonem nebo na kolečkových bruslích, navštěvovali zábavní parky, nakupovali, hráli kulečník, starali se mu o šatník, vyřizovali mu poštu, sledovali filmy v domácím kině a jím milované ohňostroje nebo se dívali na televizi. A taky zařizovali, aby lidé, jejichž osud Elvise dojal, dostali peníze nebo nový auťák. Všichni byli navíc výborní střelci. Od těch, co pro něho v Gracelandu pracovali, Elvis vyžadoval dokonalost. Řidiči nesměli překračovat povolenou rychlost. Měl systém tří trestů: upozorňoval, napomínal, propouštěl. A že to bylo náročné zaměstnání! Sedm dní v týdnu dvacet čtyři hodin denně. A bez jakékoli smlouvy. Vše komplikoval i Elvisův naruby obrácený a zcela nepřirozený denní režim. Když přestal natáčet filmy, spával pravidelně do oběda s pečlivě zataženými tmavými závěsy. V ložnici však vždy svítilo tmavé světlo, jak to často chtějí mít malé děti. Když konečně vstal, věnoval se takřka až do úsvitu následujícího dne svým zálibám. A že to nešlo bez prášků na spaní a bez povzbuzujících pilulek, kdy mu trvalo 2-3 hodiny, než se úplně probudil, je zcela jasné.

Mnozí z návštěvníků, kteří Graceland navštíví, jsou překvapeni, jak je tenhle dům vlastně malý. Z frontálního pohledu vypadá jako zmenšený model panského sídla a kdyby se odstranily čtyři bílé sloupy a sochy lvů po obou stranách schodů vedoucích k hlavnímu vchodu, připomínal by normální velký dům s okenicemi, v jakém bydlela vyšší střední třída. Když ale vstoupíte dovnitř, na první pohled poznáte, že tady je to Elvisovo. Barvy, které zvolil, jasně odrážejí jeho osobnost. Intenzivní modrá, křiklavá červená, černočerná čerň a spousta smetanové a zlaté dodnes kontrastují s bílými zdmi. Nábytek byl nejnovějších vzorů, protože vzácnost, stáří a nejvyšší hodnota práce u starožitností Elvisovi vůbec nic neříkaly. V Gracelandu měl Elvis hned vedle ložnice, ve které nesmělo být nikdy přetopeno a panoval tam většinou chlad,  pracovnu s pohovkou, velkým holičským křeslem, zrcadlem, stereo aparaturou a rozsáhlou diskotékou hlavně s černošskými spirituály. Dnes v hangárech, které se nacházejí přes ulici od samotného Gracelandu, mohou návštěvníci vidět jeho sbírku aut, motorek, traktorů, golfových vozíků s motorovým pohonem nebo dvě Elvisova letadla, ale i obrovskou kolekci jeho Zlatých a Platinových desek. Jedna je za 146 milionů prodaných desek. A taky jeho rodný a úmrtí list, jeho povolávací rozkaz, rodinnou bibli Presleyových a další předměty, které jsou neodmyslitelně spjaty s životem a dílem krále rokenrolu. A taky jeho legendární okázalé kostýmy s nepravými drahokamy, třásněmi a cvočky as širokými těžkými opasky, stylizované napodobeniny oděvů, jaké nosí zápasníci karate. Některé vážily i patnáct kilo!

K vidění jsou ty, které elvisovská literatura pojmenovala, Bílý orel, Modrá duha, Šílený tygr, Sluneční hodiny nebo Horoucí láska. V několika z nich Elvise uvidíte, pokud se 8. června letošního roku přijdete podívat do pražské O2 Areny na koncert Elvis In Concert – The Wonder Of You. Uvidíte Elvise na velkoplošné LCD obrazovce, ze které bude zpívat své největší hity na originálních záběrech a jeho nádherný hlas doprovodí Český národní symfonický orchestr. „Když umřel Elvis“, říká Priscilla Presley na právě probíhajícím turné, „umřel i kousek každého z nás. Z nás, kteří jsme ho znali, milovali, obdivovali jeho talent, poslouchali jeho zpěv, sledovali jeho filmy i celou jeho profesionální dráhu. Jeho největší vášní bylo bavit své přátelé a fanoušky, jeho největší láskou bylo publikum. Díky svým písním žije Elvis Presley dál!“

Foto: Hana Lysáková