Cena: 199 Kč

Kniha Hlas a jiné povídky obsahuje třiadvacet povídek komika, moderátora, herce, dramaturga a také začínajícího spisovatele Petra Vydry. Humorně laděné příběhy zachycují leckdy lehce absurdní a místy mysteriózní, zároveň však veskrze lidské životní situace, jaké zažívá ve své práci či v osobních vztazích každý z nás.

A co o knize Hlas a jiné povídky říká sám autor?

"I když jsem profesí komik, moje povídky nejsou jenom humorné, ale mají i jiné odstíny. Mě totiž často zajímá, co se může dít, když se hrdinovi, který by nejraději nadále žil ve své komfortní zóně a v zajetých kolejích, stane něco neočekávatelného, co mu hodí výhybku (když už jsme u toho přirovnání s kolejemi). Někdy je to výhybka psychologicky pravděpodobná a reálně uvěřitelná, jako když ho holka, se kterou se ve zlém rozešli, pozve do kavárny. Jindy je vlastně reálně dost neuvěřitelná, ale mám za to, že pravdivá v nějakém jiném řádu, či dimenzi. To, když hrdina třeba ztratí hlas, což ale neznamená, že ten hlas dál neexistuje, nezávisle na něm. A i když se postavě mého příběhu stane tento nebo jiný zázrak, nechci, aby na něj reagoval jako nějaký pohádkový hrdina. Člověk mi tedy v povídkách zůstává dál člověkem, jakého třeba právě vy znáte, nebo jakým sami jste. Proto všechny povídky v této knize nejsou mysteriózní, ale některé jsou docela obyčejné a běžné. A to proto, že věřím, že i život docela běžný je vlastně zázrak."

Ukázka z knihy Hlas a jiné povídky:

Václav Kropáč dostal pozvání na schůzku s uměleckým šéfem divadla Karlem Purkrábkem. Bylo po generálce, čerstvě. Na hercích ještě nezaschlo odličovadlo, dekorace stála na svém místě a mezi jejími kašírkou ohozenými stěnami se dosud chvělo trapno a zmar. Umělecký šéf chtěl říci Kropáčovi jen jediné. Že představení ruší a nebude se hrát. Bez rozpaků mu to řekl. A dodal: „Václave, napíšeme, že z technických důvodů, i když by tam mělo být, že inscenace nedosáhla ani na standard našeho divadla jakožto velmi kvalitní hledačské scény. Jde o moje rozhodnutí, ale zároveň vím, že ani herci necítili nějaký velký soulad s tím, kam to spělo, a nebyli s tím ztotožněni. Na výsledku to při generálce bylo vidět. Ale opakuju, rozhodl jsem já. Je mi líto."
V Kropáčovi jako by všechno nakynulo a pak ztuhlo. Kropáč se nadmul. Na chvíli zůstal, jak byl, nadmutý a neschopný se vyfouknout. Nemohl nic říct ani nechápal, co slyšel. Kdyby promluvil, nejspíš by vydával nesouvislé zvuky. Ředitelka divadla Natálie Hvozdecká před něj postavila kávu a přisedla si k uměleckému šéfovi.

Kropáč kávu míchal a kroutil hlavou ve stejném rytmu, v jakém míchal lžičkou v kávě. „Já to budu číst, jestli to herci nechtějí hrát, vezmu ten text a půjdu do dekorace a udělám z toho scénické čtení. Mám přece lahodný hlas, všichni to říkají. Můj hlas je krásný. Rozhodně víc než já napohled. Zní příjemně, podmanivě a nějak věrohodně. Pokaždé když chci něco kladně vyřídit s úřadem, tak kde to jen jde, volím jako cestu telefonát. Svůj hlas prostě vyšlu po drátě, vlastně dneska už éterem, a on to za mě vyřídí. Když chci, aby mi nějaká žena dopřála sluchu, jednoduše co nejdřív promluvím. Ono to zní vlastně logicky, když mi má dopřát sluchu. Spíš chci říct, že chci-li nějakou ženu okouzlit, musím rychle začít mluvit. Je jedno o čem, on to ten hlas už udělá. Tedy teoreticky bych si tímhle způsobem počínal, kdybych nějakou chtěl okouzlit, ale jsem ženat, že. Vždycky jsem trochu opovrhoval hlasem jako nástrojem nebo tím, že zrovna já mám krásný nástroj. Přišlo mi to málo – je to jen ozdoba. Vím, jak na to herci dokážou povrchně hřešit, tudíž mě to trochu popuzovalo. Ale nedá se nic dělat, člověk musí vycházet z toho, co má. Pročež – a teď se k tomu znovu dostávám – pokud jsem nedokončil zdárně inscenaci, ale mám-li zároveň onen krásný hlas, jak mně všichni tady v divadle opakovaně říkáte, půjdu zítra na jeviště, do dekorace, kde budu sám, a hru přečtu. Bože, to vlastně bude moderní, hledačské."

Kropáčův hlas, snad že ho jeho majitel tolik vychválil, se zdál být k nezastavení.
Zpočátku zněl spíše tlumeně a bylo přímo cítit, že Kropáč by z něj dostal klidně víc, kdyby chtěl, jenže to bylo na něm právě dráždivé. Kropáč spíš šeptal a hlas se rozezněl jen tu a tam a jakoby nedopatřením. A něco bylo i na jeho zmíněné moci, protože ředitelka Hvozdecká se do něj zaposlouchala natolik, že okamžitě zapomněla, co Kropáč vlastně řekl. Ale přišlo jí to nějak obecně milé a přijatelné. Začala tomu mechanicky a jakoby hypnotizovaně přikyvovat...

O autorovi knihy Hlas a jiné povídky:

Petr Vydra (*1972) vystudoval herectví a dramaturgii na pražské DAMU. Jeho divadelní hry a adaptace uvádělo Městské divadlo Kladno a Švandovo divadlo. V Dejvickém divadle dramaturgicky tmelil Trapné večery, ve kterých také vystupoval. Své texty dosud publikoval v časopisech (např. Svět a divadlo, Ego!, Nový prostor) a ve sbornících Komik 1. - almanach kultu komiky (2003) a Komici s.r.o. (2009).

Do povědomí širší veřejnosti vstoupil především jako stand-up komik svým účinkováním v televizním Comedy clubu a především v pořadu Na stojáka. Na webových stránkách zmíněného pořadu Na stojáka je charakterizován mimo jiné takto: „Svrchu zmíněný zastupuje intelektuální typ komika. Ne, že by chtěl, ale nemá sílu to změnit. Je tak označován jinými. Představuje postavu zaraženého, uťáplého, lehce podivínského knihomola.

Každý introvert je trochu podivný, zatímco, když se odváže, tak je podivný ještě víc. Už proto, že introvert není zvyklý se odvázat a překvapí to nejvíc jeho samého, což je na něm i vidět. Při sebemenším odvazu se bojí, jestli to nepřehnal, případně se nepřiměřeně holedbá, že to opravdu přehnal a jak neuvěřitelně moc... Vydra vyznává humor subtilní, ale někdy zároveň groteskní, když na to přijde tak černý, v soukromí však poněkud laskavější, má rád pointy i čistě vyprávěcí – zasvěcovací a technické pasáže."

Tuto knihu Hlas a jiné povídky zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižního klubu nebo na eshopu Luxor.cz.