Hlídací babička

O tom, že práce na kriminálce není jen nudná a smutná, svědčí i má další příhoda. Vykonávat zde sekretářku znamená sice často smutné a často i bolestivé zážitky, občas se najdou ale i výjimky.

Jednou k nám přišel pán s tím, že hodlá pracovně odcestovat na několik měsíců do ciziny. Svého kocourka Damiánka musí proto svěřit své tchyni. Ona stále plní funkci tchyně, i když je dávno rozvedený, a on nemá nikoho bližšího, než tuto obstarožní dámu, komu by svého miláčka svěřil.

A v čem je problém? Pán se rozhovořil o tom, že v minulém roce také svěřil svého kocoura této dámě. Když se ale vrátil zpět domů, zjistil, že kocour zhubl 800 gramů a dle sousedů ho jeho dočasná panička nevodila na tolik prospěšné každodenní vycházky. Koupil mu přitom úplně nové vodítko, a dokonce zainvestoval také na moderní postroj, aby tchyně neměla strach vodit zvířátko pouze s obojkem. Jako důkaz mával před námi svítivě zeleným postrojem s vodítkem. Problém muž spatřoval v tom, že by se mohlo jednat o týrání nebohého zvířátka.

„Tak jí kocoura nesvěřujte, máte-li pocit, že ho paní týrá,“ doporučil muži kolega.

Muž se rozvyprávěl o tom, že odcestovat musí. Jedná se o pracovní cestu a on si nemůže dovolit ji odmítnout. Nemá sourozence, rodiče ani známé, kteří by mohli službu vykonat.

„A co sousedé?“

„Kdepak, těm vůbec nevěřím!“ řekl muž dramaticky. Být sousedkou onoho pána, také službu odmítnu. Bylo znát, že bezdětný pán si z kocoura udělal modlu a středobod svého vesmíru. Když ale přijde někdo podat oznámení, byť by bylo sebeabsurdnější, musí ho kriminalisté prošetřit. A tak se kriminalisté místo chytání vrahů a podvodníků, nahánění zlodějů a dalších podvratných živlů vydali za stařenkou. Paní o holích nechtěli tahat k sobě, a tak nejde-li Mohamed k hoře, musí to jít naopak.

Musím přiznat, že takto vybavenou domácnost asi nikdo z vás nikdy neviděl. Stařenka, která měla dost práce sama se sebou, ukázala zástupcům zákona veškeré vybavení, které postupně nakoupila buď ona, nebo její úzkostlivý zeť pro čtyřnohého svěřence. Příklad by si mohla vzít kdejaká maminka. Kočičák měl několik bryndáčků s vyšitým jménem. Paní měla v kuchyni množství různých mističek pro Damiána. Zvlášť pro masíčko, jinou pro piškoty a další na ostatní mlsky. Ty také hned ukazovala. Na nerezové misce na vodu bylo laserem vygravírováno Damiánovo jméno včetně jeho podobizny. Snad proto, aby starou paní nenapadlo používat kocourovu misku pro svou vlastní potřebu. Vsadila bych se, že snad ani ta paní neměla tolik nádobí pro sebe, jako pro kocoura. Ta němá tvář měla v obývacím pokoji i svou vlastní pohovku! Na otázku, jak je to s procházkami, paní řekla, že je plní každodenně dle příkazů majitele kočky.

„Jen nechodím, jak mi přikázal, celý okruh, protože bych to asi neušla,“ přiznala pak provinile paní. A tak ukázala, jak si výlet s kočkou občas zkrátí. Nakonec bylo kriminalistům paní líto. Její zeť si z ní udělal vlastního otroka. Tehdy byl případ odložen.

O měsíc později se nám kolega pochlubil, že konečně bude dědečkem.

„A copak, vždyť jsi o vnoučata ani nestál?“ divil se jeho kolega.

„Radši pět vnoučat, než aby se mladí zbláznili a třeba si pořídili kočku,“ přiznal kolega s tím, že i jeho už začínají bolet klouby, a než by absolvoval túry s kocourem v postroji, raději bude vozit kočárek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10