Honzíkova výchova

Všichni rodiče to se svými dětmi myslí dobře, i když dětem nebo ostatním lidem to tak někdy nepřipadá. Moje kamarádka má pětiletého syna. Je to chytré a nadané dítě. Možná právě proto ho občas „tlačí“ do pozice dospělého. Malý Honzík je veselý, neposedný. Myslím, že ideální by bylo, kdyby se věnoval nějakému sportu. Jeho rodiče z něj však chtějí mít „intelektuála“, a tak Honzík chodí do angličtiny a do šachového kroužku.

Vůbec mě nepřekvapilo, když jeho maminka přišla s nápadem, že by mohl do školy začít chodit o rok dřív. Rodiče to také dobře myslí, i tehdy, když své děti trestají. Honzík u večeře jednou kopal do stolu. Maminka jej napomenula a Honzík přestal. Za chvíli však Honzík opět kopal do stolu, to už maminka nevydržela a tentokrát bez varovných slov Honzíka pleskla po noze. „Co jsem ti říkala?“, řekla rozzlobeně.

Chudák Honzík se rozbrečel, večeře skončila. Já a můj partner jsme byli svědky této situace, zrovna jsme u nich byli na návštěvě. Oba přitom jsme proti fyzickým trestům. Můj partner nebyl nikdy bitý. Bylo nám trapně, seděli jsme a mlčeli. Na jiné návštěvě Honzík zase zlobil. Maminka mu hrozila, že zavolá tatínka a ten mu naplácá. Nebylo to nic platné, Honzík dál vesele zlobil. Asi si řekl, že těch pár ran na zadek stejně nebolí, tak proč nezlobit? Honzík za chvíli dostal na zadek a byl hodný. Po nějaké době zase zlobil. Tentokrát už mu maminka neřekla, že dostane na zadek, tentokrát mu řekla, že jestli bude dál zlobit, půjde do polepšovny. Malý Honzík se zarazil: „Co je to polepšovna?“, zeptal se. Maminka odpověděla, že je to místo pro zlobivé děti. Celou situaci „dorazil“ můj partner, který prohlásil: „Neboj, Honzíku, když tě maminka a tatínek nechtějí, tak my si tě vezmeme.“ Honzík se zarazil a šel si hrát do svého pokojíčku. Divila jsem se, že se nerozbrečel. Partnerovi jsem doma v soukromí vysvětlila, proč si myslím, že Honzíkovi tohle neměl říkat. Taky to s Honzíkem myslel dobře, jako Honzíkovi rodiče. Je těžké být rodičem!

A perlička na závěr. Jednou Honzík prohlásil: "Tatínku, až budu velký, já ti to všechno vrátím.“ Tatínek se podíval na Honzíka a zeptal se: „A co mi vrátíš, Honzíku?“ Honzík odpověděl: „No ty facky ti vrátím.“ Podotýkám, že Honzík není týraný, jen občas dostane na zadek a asi nějaký ten malý pohlavek. S dětmi to rodiče myslí dobře, i když to někdy dobře nedopadne.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10