Asi patnáct kilometrů jihovýchodně od Strakonic se nachází v jižních Čechách zcela ojedinělá památka. Jedná se o středověký vodní mlýn a hospodářství k němu přilehlé. Celý objekt byl získán od dědiců původních vlastníků a prošel a stále prochází citlivou rekonstrukcí.
Dendrologické výzkumy jej datují do 2. poloviny 16.století. Mlýn byl zachován ve stavu, jak vypadal přibližně na přelomu 19. a 20. století. Hlavně díky způsobu života posledních dvou mlynářů - bratrů Harantových - Karla a Františka, kteří se zcela izolovali od okolí a byli celý život naprosto soběstační a nezávislí na okolní civilizaci. Jejich životní příběh mi přijde natolik zajímavý a poučný, že se prostě musím podělit s dalšími čtenáři.
Já jsem areál mlýna poprvé navštívila asi v roce 2006 (tenkrát se tam ani nesmělo), vše bylo rozestavěné a musím se přiznat, že jsem odjížděla naprosto uchvácená. Místo má úžasný genius loci. Zcela mě pohltil životní příběh bratrů a téměř každý rok se na „místo činu“ vracím, sleduji jak pokračují práce a odjíždím nabitá zvláštní energií- zkuste a poznáte sami, pokud jste alespoň trochu senzitivní.
V lednu 2005 umřel ve svém mlýně v Hoslovicích na Strakonicku sedmaosmdesátiletý Karel Harant. Na stejné posteli z konce devatenáctého století, na níž před lety dodýchal jeho starší bratr František. Skončila impozantní sága mlynářů Harantových, kteří od padesátých let dokázali žít a hospodařit v izolaci od komunistického státu i polistopadové svobodné republiky.
Pražský fotograf Jaroslav Guth koupil chalupu vedle hoslovického mlýna před pětadvaceti lety. Jeho sousedé Karel a František Harantovi ho od počátku fascinovali. "Vyvzdorovali si na totalitní moci, aby je nechala žít jako robinzony na ostrově uprostřed rudého moře," říká. "Státu neodvedli jedinou korunu na daních. Neměli občanku, neměli peníze, nikdy nechodili nakupovat do obchodu,žili bez elektřiny, byli absolutně soběstační. Jen petrolej na svícení a sůl dostávali od příbuzných. To jediné si nedokázali vyrobit."
Rodiče bratrů harantů zemřeli krátce před komunistickým pučem. Hospodářství, které třicetiletý Karel a o patnáct let starší František převzali, bylo s mlýnem a šestnácti hektary polí nejbohatší v jinak chudičké vesnici.
Byli trnem v oku tehdejšímu režimu, byli posláni k černým baronům, snažili se je oba prohlásit nesvéprávnými, majetek jim sebrali a nechali pouze mlýn a záhumenek.
V roce 1979 se mlýnské kolo zastavilo navždy. "Rozpadla se jim podsejpka - plachta se speciální strukturou, jíž propadávala mouka do násypníků. To již spravit nedokázali," říká Guth. Mouku ale dál mleli - na ručním šrotovníku.
V roce 1982 zemřel František, o 23 let později i Karel.
Celý areál mlýna je přístupný, dostanete se do technického, hospodářského i domácího zázemí, možná ochutnáte i chléb a koláčky. Mlýn se nachází dole pod vesnicí v místě zvaném Podhoslovičky- z pěkně udělaného parkoviště nahoře v Hoslovicích je to asi půl kilometru.
V místě můžete také navštívit rozhlednu, ekofarmu s chovem koní, na své si přijdou i příznivci geocachingu či cyklistiky. A pokud i to by někomu bylo málo, v nedalekých Česticích čeká úžasná Kalvárie s poustevnou, v Dobrši tvrz a kaple sv. Jana a Pavla.