I psi dokáží pomáhat v rehabilitaci

Mám kamaráda a kamarádku, kteří nikdy nechtěli psa, jediného psa, kterého snesli, byla naše Peggy a to jenom proto, že nelínala. Vždy prohlašovali, že se nechtějí doma prodírat ve svém bytě psími chlupy. Když kamarádce umřela maminka, zůstal špic, museli se o něj postarat.

Tenhle špic je už ale v psím nebíčku.

Jednoho dne přišla mladší dcera, že si pořídí Border kolii. Zprvu otec nechtěl ani slyšet, ale na nátlak zbytku rodiny se do jejich domova nastěhoval Barnei. Dcera s ním chodila na cvičák a Barnei poslouchat jako hodinky.

Po nějakém čase s ním chtěla chodit na výstavy, ale k jejich zjištění se přidalo, že má každé oko jiné, tedy barvy očí.

A tak si pořídili další Border kolii, Dastyho.

Ten na výstavách velice prospíval a má několik medailí, je šampionem několika zemí a tak jsou na něj velice hrdí. A hrdí zůstávají i nadále, protože dcera se rozhodla, že bude pomáhat starším lidem v Motolské nemocnici.

Nikdy bych nevěřila, že může mít pes vliv na psychiku člověka, který toho psa ani nezná, jen z návštěv, kdy s nimi majitelka přijde do nemocnice a ti psi na ně mají pozitivní vliv.

Pejsek nedělá jen společnost, ale pacienta také zahřívá a pomáhá v rehabilitaci.

Jsou to tzv. polohovací psi, kteří si vlezou do postele pacienta, pacient je hladí a tím se s ním seznámí, psi je také zahřívají a když si s ním pacient povídá, pes si k nim lehne a na pacienta to má příznivý vliv.

Pejsci mají opravdu neskutečnou moc.

A tak jsou rodiče na svou dceru velice hrdí, co dokázala a svou lásku také poskytuje jako sestřička na veterině v Praze, kam si ji vzal veterinář, když viděl její vztah ke zvířatům. Dnes je z ní už zkušená sestřička na veterině a mám z ní radost i já, protože mi říká teto. Stýkali jsme se s jejími rodiči od malička našich dětí a tak si spolu hrávali.

Karolíno, jen tak dál, jsem na Tebe hrdá.

Kosanka - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10