Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Velký roční horoskop na rok 2025Velký roční horoskop na rok 2025 Jarní prázdniny 2025 – termínyJarní prázdniny 2025 – termíny
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 07.01. 2025
Dnes má svátek Vilma
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Já a moje vnučka

2. 12. 2012 | Vaše příběhy

Když se narodila naše vnučka Natálka, bylo to velké veselí a radost do rodiny. Malý růžový uzlíček, který byl jako pro každou babičku tím nejkrásnějším dítětem. Je to naše sluníčko, které přináší do naší rodiny spoustu veselých příhod a hlášek. Nikdy bych nevěřila, že můj rozum už nebude stačit na mozeček tříleté holčičky.

Jako vždy, když naši mladí mají odpolední směnu, hlídám vnučku tři dny. Syn mi předal tašku s oblečením a hračkami, vnučku a k mému zděšení i přehrávač DVD. Vytřeštila jsem oči: „No já s tím neumím zacházet, to bude problém.“ „ Mami, neboj, dal jsem ti k tomu i návod, Natálka už bude vědět.“ No to bylo hezké,  že Natálka bude vědět, ale co já? Nějaké čudlíky  mě přiváděly k zoufalství. Prostudovala jsem si přiložený návod... - “No uvidíme“.  Ale co čert nechtěl, Natálka se chtěla dívat na pohádky. Tak jsem zasunula kablík a položila před sebe návod. Podařilo se mi dokonce přehrávač rozsvítit. „Babičko, já sama, ty to neumíš,“ odstrčí mě tříletá vnučka. Pak  sama zasunula někam DVD, pak si sama vybrala nějaký čudlík a přehrávač byl spuštěný. No připadala jsem si jako ta nejhloupější babička pod sluncem. To za nás taková technika nebyla a učit se něco nového, to se mi zrovna nechce. No, ale byla jsem donucená, díky tomuto dítěti.

já a moje vnučkaPřišel  večer a šla jsem ji koupat. Chvíli jsem ji tam nechala hrát si s panenkou, kterou učila plavat a pak jsem nastoupila já. Umývám jí nožičky, ručičky: “Táááák, ještě umyjeme bříško a prsíčka,“ komentuji svoji činnost. Natálka se podívá na svoje tělíčko a povídá: “Babičko, ale já mám malý prsíčka.“ „To nevadí,“ chlácholím ji, „až budeš velká, tak budeš mít velká prsíčka.“ Natálka zakroutí hlavičkou na náznak nesouhlasu: “Ne, ne, nebudu, já bych je neunesla, víš.“  Vyprskla jsem v bouřlivý smích, až mi tekly slzy.

Jindy zase, když přišla ze školky, tak řešila holčičky a kluky. „Babičko, holčičky mají kačenku a kluci mají bimbáska.“ Souhlasila jsem s ní. Pak si opřela  ručičku o bradičku a důležitě mi řekne: „Ale já mám malou kačenku, kdybych měla velkou, tak bych nemohla sedět, víš.“  No tak to jsem nevěděla, co jí mám na to odpovědět. Musela jsem odejít a vysmát se potají v koupelně.

Když tak přemýšlím, kde se v těch hlavičkách berou takové úvahy?  Ale díky těmto capartům je ten náš život veselejší a těším se, pokud se dožiju, až bude Natálce 15 let, že jí tyhle a jiné hlášky budu vyprávět. Zrovna teď vnučka řeší problém s panenkou, že se musí učesat, aby se líbila klukům. Přitom  mojí rtěnkou za 170 Kč upravuje rtíky nastávající krasavici.

No, nejsou ty děti úžasné?


Lydie950 - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Já a moje vnučka:

Já a moje vnučka
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Já už mám poměrně velké vnuky - 14 a 17 let, ale stejně jsou to moje zlatíčka.
A je to tak,jak už tu bylo napsáno- dneska vnoučata učí babičky a dědečky.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Nemám sice svoje vnouče, ale jezdila jsem hlídat 4letého klučinu bývalé sousedce. Ona studovala dálkově školu a mě využila jako tetu. Oběd jsme s manželem vozili připravený,jen ohřát v mikrovlnce. Vložený talíř se točil minutník cinkl a jídlo bylo studené. Maličký klučina, když viděl mé rozčarování a hledání, kde nastavím teplotu, vzal malou stoličku,aby dosáhl na příslušný čudlík a říká tady, přece, babí. Zapnul a bylo hotovo. Nasmáli jsme se také dost.
Obrázek uživatelky
profil
moc krásný článek, já ještě nemám vnoučata, ale mám teď dvacetiměsíční neteř, je to sluníčko, i když jí můžeme pochovat jen jednou za rok, žije v Barceloně, tak jí vidíme na skypu, ale stejně - pošmajchlení to není.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Úsměvný příspěvek,který mně pobavil a mohu potvrdit,že nás ti caparti dovedou pěkně svými úvahami a povídáním rozesmát i uvést do rozpaků.Když se u nás sejdou ti tři nejmladší ve věku 4-6let,tak je o zábavu postaráno a na všechno,s čím bych se s Vámi chtěla podělit,by mi to tady nestačilo.Mamčo2,přeji Ti,aby se vztahy urovnaly a Ty jsi opět mohla obejmout svou vnučku.Navíc jsou její rodiče sami proti sobě a může se stát,že se jim to jednou vrátí.Sama znám takové případy i u mých příbuzných,kdy se jim to vrátilo jako bumerangSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Milá mamčo, to je velice smutný příběh, který popisujete. Takhle jsem přišla o vnuka. Můj starší syn má z prvního manželství syna, nyní je mu už 13 let. Když byl malý, mohli jsme ho v vidět jednou za týden a to v neděli, pokud druhá strana ho zrovna neměla. Takže vnuk na nás nebyl zvyklý a nyní, když je velký tak, ho vidím tak třikrát do roka. Je mezi námi vztah takový nijaký, nejsme na sebe zvyklí, sám k nám nepřijde, jen když si ho táta "půjčuje" a to ho vlastně taky nevidíme, jak říkám třikrát do roka jo a k tomu Vánoce. Bohužel svoje děti si nevybíráme a oni nás taky ne. Je to osud.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles