Jak jsem si kupovala nové šaty

V den D jsem si oblékla kraťasy a halenku na knoflíčky, nadopovala jsem peněženku nějakou tou korunou a vyrazila do ulic. Vešla jsem do prvního butiku. Šatičky zde byly krásné, ale na každých mi něco vadilo. Jedny byly jen na tenká ramínka, do těch jsem si netroufla. Druhé měly výrazné vzory, které postavu rozšiřovaly, u dalších mi neseděly barvy, délka atd. Prostě… z obchodu jsem vyšla bez šatů.

Ve městě je ale spousta butiků, obchodů a máme zde i nějaké to obchodní centrum. Toto byl jen začátek. Uklidňovala jsem se a vyrazila dál. Prošla jsem další a další obchody, obchůdky a nákupní centra. Když už jsem si myslela, že své šaty mám, a vyplula jsem v nich ze zkoušecí kabinky, abych nechala model zhodnotit paní prodavačku, ta na mě koukla a řekla: „No, trošku vás rozšiřují.“ Ano, asi jsem fakt vypadala v šatech s kvítky jako matróna! Šaty putovaly zpět na ramínko a já šla dál. Vešla jsem do dalšího obchůdku v postranní uličce města. V něm mě zaujal jediný model. Byly to krásné, tyrkysové šatičky s vázačkou. Měli je ve velikosti S a M. Ty větší vypadaly, že do nich stoprocentně vlezu. A tak jsem se s nimi odebrala do zkoušecí kabinky. Ztěžka jsem přetahovala svou halenku na knoflíčky přes hlavu a natahovala na sebe, ten den již snad posté, šaty. Ano, vlezla jsem se! Když jsem se ale podívala do zrcadla, musela jsem uznat, že šaty byly přes prsa až příliš těsné. Bála jsem se nadechnout, aby tenká látka nepraskla. A co teprve se zprudka pohnout! Byl to krásný model. S těžkým srdcem jsem ho odložila a oblékla se do své halenky. Vyšla jsem z kabinky, vrátila šaty na své místo a s nepořízenou vyšla opět na ulici. Ušla jsem pár desítek metrů. Slunko pálilo do obličeje a já se vracela domů s tím, že šaty ten den nekoupím. Mimoděk jsem šáhla ke knoflíčkům. Chtěla jsem si ten vrchní rozepnout a pustit pod halenku trochu větříku, který se právě vznesl a hrál si s mými vlasy. Najednou jsem zůstala jako zkoprnělá. Halenku jsem měla naruby. Knoflíky byly uvnitř, na ramenou jsem měla nevzhledné švy, a když jsem si šáhla za krk, nahmátla jsem štítek visící přes záda. Tak proto se na mě lidé tak dívali. Rozhlédla jsem se kolem sebe, kam bych zalezla, abych si halenku převlékla.

Najednou mě upoutal nový obchůdek. Tam, kde ještě nedávno bylo řeznictví, byl krámek s nápisem „Svět módy“. Vběhla jsem dovnitř a z vystavených kousků vybrala jeden a zmizela s ním ve zkoušecí kabince. Až tam jsem si všimla, že je to brčálově zelená halenka, strašný model, který by byl velký i mé mamce, která váží o dobrých 20 kg víc, než já. To mi bylo ale fuk, hlavní bylo, že jsem se mohla převléknout. Když jsem vyplula z kabinky, abych halenku vrátila mezi ostatní, paní prodavačka na mě mrkla, usmála se a řekla: „Ta vám asi byla velká, že?“ Přešla ke mně, změřila mě pohledem, rozhrábla vystavené zboží a vytáhla jinou, na chlup stejnou halenku, jen znatelně menší. Ta brčálová barva, z té se mi zvedal žaludek. Poděkovala jsem a chtěla halenku vrátit, ale paní prodavačka mě šťouchala směrem ke kabince. Nejspíš tušila, že kousek jen tak neprodá, a byla vděčná za projev zájmu. S odporem jsem halenku zkusila na tělo. Netušila jsem, že oblečená může vypadat ještě hůř. Zhnuseně jsem ji sundala a vrátila s tím, že mi nesluší. Nemělo cenu vymýšlet si, že nesedí velikost. Paní prodavačka během chvilky, co jsem byla v kabince, vyskládala na pult hned několik stejných hrůz v různých velikostech. „A prej svět módy!“, napadlo mě. V ten okamžik můj zrak ale padl na šatičky visící úplně v rohu. Byly bílé, jemňoučce vyšívané, splývavé, lehké, lichotící postavě, a ještě k tomu vzadu na zavazování. Ihned jsem se do nich zamilovala. Cena byla v limitu, který jsem si pro šaty určila. Ihned jsem s kouskem zacouvala do kabinky. Ty byly! Připadala jsem si v nich jako princezna a už se viděla, jak se v nich promenáduji u vody, ale i po městě.

Domů jsem se vrátila s krásnou dárkovou krabičkou, která k šatičkám patřila. Nedočkavě jsem rozvázala stuhu a krabičku otevřela, abych poklad uložila do skříně. Na dně krabičky byl letáček. A na letáčku jsem si mohla přečíst: „DĚKUJEME VÁM ZA ZAKOUPENÍ NAŠÍ LUXUSNÍ NOČNÍ KOŠILE“.

Tak já celý den běhala po obchodech, vybírala jsem šaty, a nakonec jsem si domů přinesla novou noční košili…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10