Ten den jsem byla zase na houbách. Zlákalo mě krásné počasí i zvěsti o tom, jak rostou. A tak jsem nabídla kamarádovi, že mě může doprovodit. Martin, také nadšený houbař a turista, rád souhlasil.

A tak jsme vyrazili. Nasbírali jsme sice pár, ale krásných hříbků. Opálení od sluníčka, špinaví od hlíny a dekorovaní popadaným jehličím jsme se pomalu blížili zpět k nádraží. Houby nejím, a tak jsem je po návratu nesla svému taťkovi. Cestou mě zastihl telefonát mé mamky. Byl o tom, jak nám pozavírali vládu. Mamka byla rozrušená a zděšená zároveň. 

Já, apolitický člověk, jsem ještě na tvářích cítila sluneční paprsky, a tak jsem prohodila nezúčastněně: „Dobře jim tak.“ A pak mi volala kamarádka: „Už jsi to slyšela?“ „A co jako?“ „No, že nám snad padne vláda!“ Pak ještě sestra a další známí. Všem jsem odpovídala podobně: „Rohlíky nám kvůli tomu ani nezdraží, ani nezlevní. Tak je to jedno.“ Košík jsem pokládala stále na zem a lovila jsem mobil z kapsy u kalhot. Když jsem dorazila k taťkovi, chtěla jsem si telefon z kapsy vylovit a položit na stůl, aby mě netlačil. Nebylo ale co lovit. Telefon chyběl. „Rychle mě prozvoň,“ začala jsem zmatkařit a žádala jsem taťku. „Jestli jsi ho ztratila, tak ještě upoutá pozornost. Ale ten už někdo dávno našel,“ řekl taťka. Asi ano…

Také vám záleží na tom, v čem mobil nosíte?

Od doby, co můj telefon má také dotykový displej, používám vždy pouzdro. Měla jsem kožené, neforemné, a pak jsem přesedlala na obyčejné hadrové. Má sytě růžovou barvu, transparentní. Ta přitáhne i slepce. Pak mě ale napadlo, že v pouhém pouzdře nikdo mobil nevidí a někdo by mohl pouzdro bez zájmu překročit. Ač nevěřící, vydala jsem se ihned na cestu zpět. Šla jsem rychle, vědoma si toho, že chodník je přehledný a pouzdro až moc výrazné barvy. Zhruba uprostřed cesty, po asi dvou kilometrech, jsem ho zahlédla. 

Pouzdro leželo uprostřed chodníku mírně obalené listím. Ale to bylo jen pouzdro. Zdálo se ploché. Kdo by také bral hadrové pouzdýrko? Jistě z něj telefon dávno zmizel… S napětím jsem se sehnula a vylovila svůj neporušený mobilní telefon. A tak jsem ihned volala taťkovi. „Mám ho, ležel uprostřed chodníku!“ „To bude asi tím, že je v obyčejném hadru,“ dumal taťka. „To můj by asi zmizel.“ Musela jsem mu dát za pravdu. Jeho kožené kvalitní pouzdro, na které byl tak hrdý, stálo téměř jako slušný telefon. Po tom by asi každý šáhl.

Ale hned druhý den jsem navštívila taťku a na stole leželo jeho nové, docela obyčejné hadrové pouzdro na mobil. Ono je opravdu důležité, v čem telefon nosíte…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10