Jak jsme s Čendou pomohli v nesnázích

Již delší dobu jsem uvažovala, že si pořídím yorkšírka, ale dokud jsem chodila do práce, toto nepřicházelo v úvahu. Pak jsem onemocněla a dlouhý čas jsem byla ráda, že se staral někdo o mě, to bych štěňátko nezvládla. Až konečně jsem se dala dohromady a mohla jsem o pejskovi začít uvažovat. Dne 27. září jsem se vrátila již po několikáté z nemocnice (tentokrát však už snad vyléčená) a 28. září už jsem si jela pro štěňátko yorkšírka. Byl to drobeček, měl 2 měsíce, vážil 90 dekagramů. Pojmenovali jsme ho Čenda. 
První noc se mu moc stýskalo, plakal jak miminko a já musela u něj skoro pořád sedět, ale druhou noc už to bylo lepší a postupně už si u nás zvykl. Když k nám přijdou vnuci, vždy s ním běhají a dělají blbinky, Čenda štěká jak o život.
Jenže si to zafixoval a štěká i venku, pokud vidí běžet děti, a to vždy vypadá moc zle, hlavně když to je po tmě, to se jeho štěkot nese hodně daleko, je to sice dvoukilový drobeček, ale já mám pocit, že se mi utrhne z vodítka. Nedávno při večerní procházce Čenda taky zavětřil kousek od nás 2 běžící postavy a začal hrozně štěkat.
Já jsem se k němu sklonila a uklidňovala ho,  že to jsou děti - zvednu hlavu a nad sebou vidím vystrašenou holčinu, tak 15 - 17 roků a prosila, jestli může s námi chvilku postát, že ji honí nějaký člověk. Podívala jsem se  důkladněji a viděla ho již v dálce rychlým krokem se vzdalovat. Dívka měla přes rameno tašku, myslím, že právě o tu tomu člověku šlo, chtěl jí kabelku určitě strhnout.
Takže jsme byli s Čendou ve správnou dobu na správném místě a zloději jsme v jeho činu zabránili. Dívčinu jsme doprovodili kousek k jejímu domovu - vystrašená byla pořádně a já vlastně s ní. A to nebylo v noci, bylo 19,40 hod. Uvědomila jsem si, že v našem malém městě bezpečno rozhodně není - ale to myslím v dnešní době už není nikde v naší zemi a je mi z toho smutno. A moje vyprávění má i svůj happyend. Včera jsme byli zase večer venku a přišla za námi dívčina, (já bych ji nepoznala) že nám děkuje, že bez nás by tu situaci nezvládla a kdo ví, jak by to dopadlo. A Čendík dostal od ní pamlsek ze Zverimexu.