Jak na vztah s mladším partnerem

Svobody jsem si ale dlouho neužila!

Před čtyřmi měsíci jsem se opět zamilovala do mladého, vysokého, krásného a hlavně hodného dospívajícího muže. V září mu bude dvacet.

Tyhle tři měsíce byly parádní, chtěla jsem s ním být každou svoji volnou chvíli, milování s ním mi přišlo dokonalé, nádherné, hravé. Prostě všechno bylo skvělé.

Nevím, co jsem si od toho slibovala, když jsme spolu začínali spát, chtěla jsem ho jen na sex, jenže to on nepřenesl přes srdce no a pak se do mě strašlivě zamiloval. Mně to samozřejmě zvedlo sebevědomí, všude jsem se s ním chlubila, všichni mi to vymlouvali, že je mladý, že to dlouho nevydrží, ale mně to bylo jedno, byla jsem zamilovaná.

Jenže poslední týden u něho pozoruji dost divné chování, jako by si mě chtěl přivlastnit. Strašně se do mě zamiloval a chtěl by se mnou trávit každou volnou minutu, jenže mě už to asi přešlo.

Chtěla bych mít více prostoru a času pro sebe. Pokaždé když jsem mu to řekla, tak to nechápal. „Vždyť já Tě miluji a chci být s Tebou“. Dělá uražené obličeje a je strašně dotčený.

Taky má strašnou výdrž v posteli. Někdy u toho skoro usínám a on stále „jede jako zajíc“.

Museli jsme řešit i otázku sexu, když jsem mu řekla, že dvouhodinový sex je na mě příliš dlouhý a že opravdu nepotřebuji sex 2x denně, opět se urazil. Po čase jsme to probrali a myslím, že mě pochopil, ale uvidíme, jak dlouho mu ta tolerance vydrží. Já vím, že je mladý a „nevyskákaný“, že to potřebuje.

Ale do sexu se přece nutit nedá a když si přece jen sex vynutíte, stojí to za prd, protože si to neužijete a už jen chcete, aby bylo po všem. A takhle to přece být nemá.

Ještě další průser je, že bydlí u rodičů, kteří jsou sice moc milí, ale chápete, že v mém věku už opravdu nepotřebuji mít za zády rodiče. Tak býváme u nás, jenže tam mám zase dvě spolubydlící, ty jsou sice super a tvrdí, že jim můj přítel nevadí, ale nevím.

S mým ex jsme bydleli čtyři roky sami a není nic lepšího. Máte svoje soukromí a nikdo Vás „nebuzeruje“, pokud si to pak neděláte navzájem... ale to už jsem zase odbočila.

Tak mě napadlo, že srovnávám..., ale to se asi není čemu divit po tak dlouhém vztahu. Snažím se nesrovnávat, ale někdy si to prostě neuvědomím. Jednou se mi stalo, že jsem mu řekla i jménem mého ex, ale zvládl to dobře, možná lépe než já, byla jsem z toho v šoku :D

Když to takto píšu, přijde mi to jako ironie. Před těmi čtyřmi měsíci, to bylo právě to, co jsem na něm milovala a teď je všechno pryč? Opravdu zamilovanost takhle rychle přejde?

Stále je mi s ním dobře, je na mě opravdu hodný, nosí mi dárky, chodíme spolu do společnosti, smějeme se, vykládáme si. Ale prostě si nejsem jistá, jestli je to to, co opravdu chci. Hlavně po tak dlouhém vztahu bych asi měla být delší čas sama a uvědomit si, co opravdu chci a co NE.

Možná to jen zbytečně řeším. Ráda bych drahé ženy znala Váš názor Jak na vztah s mladším partnerem?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10