Jak se bráška koupal v Černém jezeře

Naši rodiče trpěli představou, že dítě musí poznat všechny krásy vlasti, a tak nás s bratrem vláčeli po všech koutech českých, moravských a dokonce i slovenských.

Naším oblíbeným místem byla Šumava. Jednou jsme tam zase trávili část prázdnin. Vyrazili jsme na výlet k Čertovu a Černému jezeru. Bráškovi byly tenkrát asi čtyři roky a cesta ho moc nebavila, pořád se vyptával, kdy už tam budeme, kolik tam těch čertů bude, kde vlastně spinkají a jestli tam bude i Mikuláš. Tatínek ho ujistil, aby se nebál, že čerty uvidí určitě, a jestli ne teď u jezera, tak  v prosinci. S Mikulášem si však nemusí dělat starosti, ten jak známo nosí dárky hodným dětem a to se bratříčka rozhodně netýká. Dále mu ještě doporučil, aby přestal mlít pantem a šlapal, nebo tam nepřijdeme ani o půlnoci.

Čertovo jezero tedy bylo za námi, brácha dokonce tvrdil, že  čerta viděl, a my jsem pokračovali dál k jezeru Černému. Tam se nám moc líbilo, sedli jsme si na placaté kameny a odpočívali. Brácha si našel klacík, vlezl si na placák, který zasahoval až do vody a hrál si, že chytá rybičky. "Jenom ať tam nespadneš, Zdenečku," nestačila ani dopovědět maminka, brácha se ohlíd´a už tam byl. Vody  na kraji bylo tak po kolena, jenom zalapal po dechu a tatínek ho řvoucího vytáhl. Ukázalo se však, že bráška neřve kvůli pádu, ale proto, že se mu koupání líbilo a nechtěl z vody. Bylo teplo, a tak ze studené koupele žádnou újmu neměl.

Týden na Šumavě utekl jako voda a my jsme se vydali k Černému jezeru ještě jednou, jednak to bylo blízko naší prázdninové chaty a pak, je to jedno z nejkrásnějších šumavských míst. Zase jsme si sedli na placáky a bráška opět s klacíčkem šel lovit rybky. "Tentokrát si tě pohlídám," pravila maminka a sedla si na placák k bráchovi.

"Dáme si svačinu," rozhodla náhle maminka. Vzala brášku pod rukama, že ho odsune na trávu, aby bylo na jídlo více místa. Nevím, na co tenkrát myslela, ale pravdou je, že bratra na trávu nepostavila, ale hodila ho přímo do jezera. Tatínek ho sice hned vytáhl, ale tentokrát sluníčko nesvítilo, foukal poměrně silný vítr a bylo chladno. Tatínkovi nezbylo nic jiného, než brášku vzít na záda a klusat do chaty.

Bratříček opět neutrpěl žádnou újmu, dokonce ani rýmu nechytl, ale tatínek říkal, že necítí záda a bude to zázrak, jestli se ještě někdy vůbec narovná.

Snaha rodičů, abychom si s bratrem zamilovali nádherná místa naší vlasti, se zúročila, alespoň pokud jde o Šumavu. Jezdíme tam dál se svými rodinami a stále ještě objevujeme další a další krásy tohoto přírodního skvostu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10