Mezi nebem a zemí jsou prý věci, které se dějí samovolně. Říká se jim proto nevysvětlitelné, to asi z toho důvodu, že postrádají racionální opodstatnění. Mezi ty nejvíce záhadné jistě patří i jev zvaný nepořádek. Něco tajemného, co se nám každodenně vkrádá do našich domovů a drží se nás, jako ona pověstná koule u nohou. Když jsme u těch chodidel, nepořádek se povětšinou zdržuje hlavně tam, kam máme právě našlápnuto. Proto, když si hraji s kostičkami, které mají ostré hrany, nerada se zdržuji v blízkosti dospělých osob procházejících se po mém teritoriu. Zprvu to bolí je a posléze to zabolí i mě…
Ale kdo je původcem onoho chaosu, který zaplavuje pravidelně
tisíce domácností, které obývají mně podobní andílci? Ač jsem ještě malá a drsnou
rodinnou televizní cenzurou prošlo pouze několik animovaných seriálů a
večerníčku v čele s Mankou a Cipískem, což je mezi námi děvčaty,
zcela mimo můj vyspělý filmový vkus, jednou jsem nechtěně byla svědkem čehosi
strašidelného.
Mí drazí rodičové se rádi bojí a proto nám téměř každou noc
z televizní obrazovky halekají příšery éterického vzezření a zpoza temných
koutů vyskakují děsivé postavy s neučesanými vlasy a zkaženými zuby.
Vlastně netuším, proč se moje máma dívá na něco, před čím si celou dobu zakrývá
oči a věčným poskakováním u lekavých scén budí mou osůbku. Ale abych příliš
neodbočovala – jednou mi bylo dáno zahlédnout cosi zvaného poltergeist. Stvoření to hlučné, neposedné, ale co je hlavní,
z dokonale uklizeného bytu dokázalo během několika vteřin udělat doslova
kůlničku na dříví. Řádí hlavně
v noci, když se setmí a nikdo nestojí v cestě jejich počínání. Je až neuvěřitelné, jak se výsledný
produkt tohoto ducha ve finále shoduje s obrázkem našeho bytu.
Ale abych nebyla nespravedlivá. Možná, že jsem náměsíčná a možná si nepamatuji, co během spánku dělám, ale to je dosti nepravděpodobné, neřkuli nemožné. V naší rodině poruchami spánku nikdo netrpí a proto se obávám, že se u nás děje cosi nekalého. Se strašidly nejsou žerty. Ale až budu umět zřetelně vyslovit slovo poltergeist, všechno mámě požaluji. Zatím ji nechám, aby tu záhadu řešila jako vždy po svém. Tedy pečlivým úklidem. Ale mám takové podezření, že je to takový začarovaný kruh…
Vaše Beátka
ChytráŽena.cz