Jak to vidím já, "Otázka vkusu"

Budou mi 2 roky, ale umím toho už spoustu: řádně zlobit, nerudně se vztekat, potrápit starší sestřičku, udělat velký nepořádek, ale tohle vlastně stále dokola opakuje moje máma, já se chtěla pochlubit a ne poukazovat na svoje nedostatky…

Ale jak říkají rodiče, do života je potřeba mít ostré lokty a prořízlou pusu, jinak Tě svět zadupe… A já se toho držím. Učím se, jak obstát v té konkurenci  roztomilých holčiček, co denně potkáváme na procházce. Jednou, až z nás budou velké slečny, budeme dozajista bojovat o toho blonďatého andílka s pihami na nosíku, kterého jsem včera zahlédla na pískovišti. Že měl ale parádní láhev na čaj! Holt, vkus se pozná už v raném věku…

Tak jako já. Věřím, že moje maminka je sečtělá a módní výstřelky má dávno v malíčku, ale přeci jenom jsem už jiná generace. A každá doba si žádá svoje. Po očku sleduji osazenstvo každého kočárku, který míjíme. Vím, co se nosí a umím si o to říct. Tedy spíše umím si to najít.

Rodiče mi pořídili velkou skříň, která je jen moje. Každé ráno, když se do ní přijdu podívat, je vše poskládané do komínků, roztříděné podle barev, stylu a snad i podle typu textilie! Někde jsem slyšela, že existuje zoubková víla, která za každý vypadnutý zoubek dá dítěti pod polštář minci. Přichází mi snad každou noc uklidit skříň podobné stvoření?? Pokaždé, když se k této skříni přiblížím, pohled mojí maminky mluví za vše. Funguje mezi námi jakási neverbální komunikace, ale já se ji snažím úspěšně ignorovat. Nezáleží na tom, jak dlouho mi máma vybírá stylové kousky z obsáhlého šatníku. Vidí věci z jiné perspektivy. To můj pohled klouže  přímo do kočárků a umím nejlépe posoudit, v čem dokážu ohromit své vrstevníky! Někdy jsem prý tvrdohlavá jako mezek. Já sice přesně nevím, kam mezka zařadit, ani kde se s ním můžu potkat, ale dokážu si prosadit svoje. Džínovou volánovou sukni nutno doplnit růžovým trikem, jemným, korálkovým náramkem, červenou kabelkou s Minnie  a bleděmodrým kloboučkem a budu to já, kdo bude udávat módní tón u nás, ve městě!

A pokud jde o tu oblečkovou vílu, hrozně ráda bych ji viděla! Nevím, jestli létá, nebo našlapuje tiše jako myška,  proto jí každý večer před spaním připravím pořádný kus práce. Je potřeba  udělat co největší kopu oblečení. A já už dosáhnu opravdu hodně vysoko, takže hromádka je to pokaždé slušná…Plná ponožek, triček, sukýnek, svetříků, mikin, kalhot, šatiček, nátělníčků….Pomóc, běží sem maminka a její pohled nevěští vskutku nic dobrého, budu se muset odporoučet…

Hezké sluníčkové dny, vaše Beátka