A protože jsem tvrdohlavý člověk a záleží mi a vždy záleželo, na spravedlivém jednání, rozhodla jsem se pro malý podfuk.
Na svém počítači jsem si otevřela anonymní okno, aby někdo náhodou nezjistil mou IP adresu, a vytvořila jsem si „životopis“. Slovo životopis dávám do uvozovek, protože to ve skutečnosti bylo pár primitivních vět, do kterých jsem úmyslně umístila pár pravopisných chyb. Tady je úryvek z onoho díla:
„Dobrý den pane ředitel. Menuju (vím, že je to správně jmenuji) se Bohuna a bidlim (opravdu vím, že se slovo bydlím píše s y) v…..
Chci u vas pracovat, bo nemam peníze na ubitovnu (opět vím, že ve slově ubytovna patří y) .“
Následovalo pár dalších informací o vymyšlené Bohuně, která je sice hloupá, ale chce pracovat. Poté jsem tu hrůzu plnou hrubek odeslala na adresu firmy z jiné e-mailové adresy, než svou první žádost. Zajímalo mě, zda vůbec někdo zareaguje. V žádném případě jsem nedoufala, že to bude kladná odpověď.
Uběhl den a já s napětím otevřela svou e-mailovou schránku i tu náhradní, z které jsem jako primitivní Bohuna posílala neméně primitivní žádost o zaměstnání. Zajímá vás, jak to dopadlo?
Za týden mám pohovor!
Samozřejmě, že se pohovoru nezúčastním. A ani se nebudu ponižovat, abych do firmy napsala, že žádost zaslala tatáž osoba, která byla nedávno odmítnuta. Jen si myslím, že pokud v naší zemi se bude takto vybírat pracovní síla, budou možná za pár let všichni moudří, inteligentní a schopní lidé evidováni na úřadech práce a vydělávat na ně budou jen ti, kterým učení ve škole zrovna nešlo.
Jak smutná to budoucnost!
ChytráŽena.cz