K zápisu s hitem z putyky

Ve školce jsme si vyprávěli, že až budeme velké děti, budeme chodit do velké školy - základní. Základní škola byla pro mě metou a nemohla jsem se dočkat, až také překročím práh školy coby žačka. Drama s mojí školou, které si zažili moji rodiče, přišlo již v době, kdy jsem ještě do školy nechodila, a to u zápisu do první třídy.

Tatínek mě připravoval na zkoušku po svém a dal do toho patřičnou dávku humoru. Takže místo lidových písní jsem ovládala písničku " Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Johana s dlouhejma nohama, já na ní dup, dej sem ten zub, nebo Ti vytrhnu z ....... chlup". Do prázdného místa místo teček tatínek dával podle nálady drdol nebo p...l.

Mně se písnička líbila, všichni dospělí se smáli, když jsem ji zpívala a já si myslela, že paní učitelce také jistě udělá radost.

Po letech chápu zděšení mojí maminky, když jsem místo písničky, kterou jsem se učila ve školce, spustila tuhle odrhovačku. Maminka bledla a rudla a pokoušely se o ni mdloby, hlavně v závěru sloky, kdy jsem se rozhodovala, odkud ta Johana ztratí chlup. Naštěstí jsem zvolila drdol, ale bylo to jen tak tak. Paní učitelka se zachovala profesionálně, tuhle věc přešla a zajímala se o folklór a ten jsem naštěstí ovládala taky, takže vstup do první třídy se nakonec zdařil.

Během školního roku v první třídě se přišel na naši hodinu podívat inspektor. Sedl si do zadní lavice, já seděla v předposlední a myslím, že se vůbec nenudil. Bylo mi ho líto, že tam sedí sám a začala jsem si s ním povídat. Paní učitelka vykládala a ptala se žáků na různé věci, já všechno věděla a pořád se hlásila. Mě ale nevyvolávala a já měla zato, že mě nevidí, protože jsem daleko, a tak jsem si stoupla na židličku a vylezla na lavici, aby mě tedy viděla. Konečně mě zaznamenala, já měla radost, ale evidentně jsem se radovala sama. Tahle příhoda se rozebírala hned na rodičovské schůzce.
Zkrátka vždycky jsem všechno myslela dobře, ale ve škole to viděli jinak.

Můj tatínek má velký smysl pro humor, a když se mě ptal, co jsem dostala za známku, tak dodal - bůra? Já nevěděla, co to je, vysvětlil mi, že je to pětka. Smál se a já si myslela, že chce, abych ji přinesla ze školy, ale nedařilo se, měla jsem jedničky.
S tím bůrem jsem mu vyhověla až na druhém stupni a tam jsem se snažit moc nemusela.

Střední škola proběhla lehčeji než základní a při zpětném pohledu se divím, že ze mě rodiče neskončili v blázinci.
Obdivuji je a ačkoli jsem si myslela, že bych tohle nikdy nevyslovila, chtěla bych být jako oni.