Kamarádi ze záhrobí

Název: Kamarádi ze záhrobí
Autor:  Iva Gecková
Ilustroval: Josef Pospíchal
Nakladatelství: Grada
Datum vydání: 6 / 2019
Formát: 166× 243 mm
Počet stran: 112 stran
Cena: 249 Kč

Hrobové ticho? Nálada jako na funuse? Na tomhle hřbitově ani omylem! Smrtí zkrátka nic nekončí. Přátelství i nesváry jdou někdy až za hrob. Pro všechny nebojácné děti jsou tu velmi podivuhodné příběhy z útulného hřbitova v Malinově.

Je to tu sice samý nebožtík, ale mrtvo tu rozhodně není. Za hřbitovní zdí to žije. Sešla se tu povedená společnost – od motorkáře přes starostu až po ukašlaná dvojčata. Co tahle dušičková sešlost nestihla zaživa, to si vynahradí po smrti. Užijte si černý humor. Jsou tu veselé i napínavé příběhy kamarádů ze záhrobí.


Iva Gecková pochází z jihočeského Písku, kde vystudovala obchodní akademii. Po studiu dlouhou dobu pracovala ve státní správě a při třetí mateřské dovolené se konečně začala naplno věnovat svému koníčku – psaní. Pro Český rozhlas napsala několik pohádek, jejichž knižní vydání se chystá. Se svojí velkou rodinou žije v Lysé nad Labem. www.iva-geckova.cz

Ukázka z knihy Kamarádi ze záhrobí

ZASE O JEDNOHO NEBOŽTÍKA VÍC …

… tedy lépe řečeno „o jednu nebožku víc“. Řady obyvatel útulného hřbitova v Malinově totiž dnes dopoledne rozšířila paní Marta Vilímková. Měla krásný pohřeb, na kterém se sešla skoro celá vesnice.
„Ta stará ďáblice Marta má elánu za sto čertů. Ta to tady u nás pěkně srovná! Tenhle hřbitov to ostatně potřebuje jako sůl, je to tady samý, samý…,“ hledal vhodné slovo továrník Bursa. „Samý budižkničemu a nula!“ uhodil konečně hřebíček na hlavičku.
„Klídek, Burso! Nech si ty svoje nemístné poznámky! Dobře vím, kam tím míříš!“ zavrtěl hlavou pan starosta Koblasa.
„Netykejte mi, Koblaso! Do školy jsme spolu nechodili! Já si vyprošuji takovéto chování!“ vztekle vřískl pan továrník a šponoval se neobratně na špičkách, aby vypadal vyšší. Moc se mu to nepovedlo a Jirka stojící opodál si dal ruku před pusu, aby zakryl čím dál neovladatelnější smích.
„To máte pravdu, že jsme spolu do školy nechodili! To bych se totiž nechal přeřadit do jiný třídy! Nebo spíš do úplně jiný školy! Do jiný vesnice! Do jinýho města! Do jinýho kraje!“ rozehříval se starosta Koblasa a tváře mu začínaly červeně žhnout. Podupával pravou nohou a všichni věděli, že když toto začne dělat, brzy se strhne opravdová a nefalšovaná bouře. Ne na obloze, samozřejmě, ale na hřbitově! Začnou lítat hromy a blesky a továrník se starostou na sebe budou ječet do ochraptění a skončí to divokou honičkou mezi hroby, kterou břichatý továrník nemá žádnou šanci vyhrát.
„Himl laudón sakr pakr! Necháte toho už, vy dva?!“ ozvalo se náhle Jirkovi za zády. Čísi ruka ho jemně odstrčila z cesty a na scénu, tvořenou náhrobními deskami stříbrně osvětlenými měsícem, vstoupil pan Havelka. Pruhovanou košili měl nedbale zastrčenou v pletené vestě a manšestrové kalhoty na něm plandaly tak, že nebýt pásku, vůbec by se na něm neudržely.

Tuto knihu Kamarádi ze záhrobí v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Grada.