Kde končí předsevzetí?

Napadlo vás někdy, kde končí lidská předsevzetí? Člověk si dává celý svůj život nějaká ta předsevzetí, většinou směřující k lepšímu životnímu stylu. Mnoho z nás si každou chvíli dává závazek, že zhubne x kilo. Nejčastěji toho chce docílit tím, že upraví stravu, a pak také cvičením.  Já například mívala sport a cvičení velmi ráda. Byla jsem na nich přímo závislá. S věkem je ale najednou vše těžší. Vyšlápnout schody, dojít na pravidelnou procházku, nemluvím ani o pořádném horském výšlapu. Jako by síly ubývaly a člověk je rok od roku unavenější, bolavější, neřkuli línější.

I já si nakoupila za celý svůj život mnoho sportovních pomůcek. Posilovače stehen, zápěstí, prsních svalů a nevím čeho ještě, rotopedy, steppery a další. Kde skončily? Některé u popelnic, tak jako dnes jsem jeden tento opuštěný a již nechtěný přístroj viděla u kontejnerů. Jiné jsem asi rozdala v počátku stejně zapáleným a naivním přátelům. Naivním proto, že i oni si předsevzali pravidelně cvičit a zlepšit si postavu. Kdo z nás všech ale skutečně pravidelně cvičil na těchto pomocnících víc než týden? Asi málokdo. Bohužel, stejné to je např. s oblečením. Měla jsem období, kdy jsem si úmyslně kupovala oblečení, které se mi líbilo, o číslo nebo dvě menší. Bylo to mé oblečení motivační. Mělo mít za následek úpravu mé hmotnosti. Chtěla jsem malinko zhubnout, aby ono těsné oblečení mi bylo akorát, nebo i volnější. A výsledek? Přibrala jsem tak, že jsem oblečení už neoblékla vůbec. Pak jsem oblečení ještě s visačkami rozdávala známým, sestře, nebo nejednou skončilo v kontejnerech pro charitativní účely. A takové to byly krásné kousky!

Dnes si už předsevzetí nedávám. Jsem tlustá, stále méně zvládnu, nemusím si ale nic vyčítat. Žádný závazek jsem si nedala, nic jsem neporušila. A pokud se mi přece jenom podaří něco zhubnout, můžu si koupit poté oblečení na míru.

Když si uvědomím, kolik finančních prostředků jsem musela na nikdy neuskutečněná předsevzetí vynaložit, mohla jsem se vydat na parádní dovolenou, a nemusela být jen jediná. Žiji i bez ní. Jen si pokaždé, když jdu kolem vyhozených kdysi vytoužených věcí, které nikdy nebyly moc využívány, představím ty zpočátku stejně odhodlané lidi, jako jsem byla já.

Já už jsem od podobných nesmyslů, jako je ukládání si předsevzetí, vyléčená. Jak ale pozoruji, pandemie dávání si slibů se šíří dál. Lidé si v počátku věří, vidí svůj potenciál, který dříve nebo později končí u kontejnerů, na sběrném dvoře, na půdě, skládce, nebo odložený u přátel.

A takto končí lidská předsevzetí…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10