Když se z osmi stane sedm

TOHLE JE SKUTEČNÝ PŘÍBĚH! Bylo jich celkem 8 - máma a sedm dětí. Tatínka už neměli, vzal jim ho strom. Bydleli v malém domku na kraji vesnice. A ten rok se příliš neurodilo ...

Přes léto a na podzim to ještě nějak zvládali. Mohli chodit do lesa a sbírat houby a ovoce. I ten nejmladší dvouletý se tenkrát musel zapojit. V zimě to už bylo horší. Měli sice něco málo oříšků a smrkových semínek a ze žaludů dělali mouku, ale počátkem března došlo i to. A zima bývá v horách dlouhá.

Ze sousedů nebyl, kdo by pomohl, všichni na tom byli stejně. Někteří i hůř. ... A právě tehdy Pavlík onemocněl. Bylo mu, myslím, 8 let. Hrozně moc kašlal a měl horečku. Maminka ho uložila na pec a přikryla dekami. Vařila mu bylinkový čaj, ale nic nepomáhalo a doktor byl daleko. Pavlík víc a víc chřadl a za týden už to nebyl ten živý chlapec jako dřív. Skoro pořád spal, a když nespal, blouznil z horečky. Většinou nás ani nepoznával.

Mamince se tenkrát někde podařilo sehnat pár brambor a kousek řepy. Uvařila kaši a podělila nás - nás šest. Sama si skoro nevzala. Pamatuji si, jak tenkrát jako zázrakem Pavlíkovi udělalo trochu líp a on slezl dolů a prosil taky o jídlo. Ale maminka se otočila a dělala, že ho nevidí. Zahlédla jsem v jejích očích slzy... Pavlík se vrátil nahoru, lehl si… a za dva dny umřel. Pochovali jsme ho pod starým dubem.

Dnes už to chápu, proč to maminka musela udělat. Chtěla zachránit všechny své děti, ale nemohla, nešlo to. Tak to musela zkusit jen u nás zdravých. A dokázala to, i když vím, jak moc se kvůli tomu do konce života musela trápit...

Tenhle příběh mám od své babičky. Byla jedním z těch sedmi sourozenců. Když mi ho vyprávěla, plakala.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10